Venezia

Benátky (italsky Venezia) jistě patří k nejzajímavějším italským městům. Jedinečné jsou především svou polohou na ostrově uprostřed Benátské laguny, celé město je vedle často úzkých uliček protkáno sítí kanálů, z nichž největší Canal Grande prochází celým městem a má šířku kolem 70 metrů. Pozoruhodné je ovšem také množství památek a historických staveb, kterých je tu na poměrně malé ploše opravdu velké množství – vždyť na přelomu středověku a novověku Benátky jistě patřily k nejboharším evropským městům. Za své bohatství město vděčilo obchodu s Orientem, od 16. století však jeho moc postupně upadala, konec samostatného benátského státu pak znamenaly Napoleonské války. V roce 1866 se město připojilo k nově sjednocené Itálii a dnes je hlavním městem oblasti Veneto, historické město má asi šedesát tisíc obyvatel.

Město protkané úzkými uličkami, jehož nejdůležitějšími dopravními tepnami jsou desítky kanálů a které navíc leží na nepříliš stabilním podloží, by jen stěží mohlo být obsluhováno některým z klasických prostředků hromadné dopravy. Vždyť i silniční doprava se dostane jen na severozápadní okraj města k přístavům u Tronchetta a na Piazzale Roma, a to pouze díky téměř čtyřkilometrovému mostu Ponte della Liberta, který byl dokončen v roce 1933 a který vede podél železničního mostu z roku 1846. Přímo v Benátkách se tedy nachází i železniční nádraží, ovšem i to leží hned u konce mostu na pevninu.

Od konce 19. století slouží na benátských kanálech osobní dopravě vedle tradičních gondol (a bezpočtu soukromých plavidel) také takzvaná vaporetta (doslova „parníčky“). Jedná se o jakési vodní autobusy, dnes je jejich flotila tvořena pochopitelně motorovými čluny a většinu z nich provozuje dopravní podnik ACTV. Síť tvoří necelé dvě desítky linek, jedna linka noční a několik soukromých linek (například všechny linky na letiště provozuje společnost Alilaguna). Běžné linky jsou označeny čísly (1 – 62), některé však písmenem (či dvojicí písmen) případně barvou a názvem (barva se používá jako poznávací znak i u „číselných“ linek). Hlavní ostrov obeplouvají vaporetta ze všech stran, linky 1 a 2 navíc projíždějí přímo jeho středem po Canal Grande. Vzdálenější ostrovy jsou často obsluhovány většími loděmi, na Lido, kde existuje silniční doprava, pak společnost ACTV provozuje trajekt z Tronchetta.

Vaporetta sice příliš nevynikají rychlostí – vždyť například plavba čtyřkilometrovým Canal Grande trvá lince 2 zhruba 40 minut, ovšem jiný způsob hromadné dopravy ve městě neexistuje a automobilová doprava také ne. Některé linky zato jezdí poměrně často, a to až v desetiminutových intervalech; posílené a v některých případech i prodloužené jsou v turistické sezóně, neboť právě turisté vaporetta velmi využívají. Linky obvykle nestaví na všech zastávkách po trase, zejména u hlavního ostrova vede po každé trase větší množství linek, které po cestě zastavují odlišně (například v případě Canal Grande to znamená, že linky 1 a 2 staví odlišně na různých místech obou břehů kanálu).

Zastávky jsou charakteristické žlutým přístřeškem na molech (kde je možné také zakoupit jízdenku), lodě pak nabízejí prostorný interiér. Zajímavé jsou linkové orientace na palubním zábradlí, některá vaporetta mají i digitální transparenty.

Kromě lodní dopravy provozuje dopravní podnik ACTV také městské i meziměstské autobusy. Vždyť celá urbanizovaná oblast v okolí Benátek má téměř 300 tisíc obyvatel, zhruba čtyřikrát více než historické centrum v laguně. Nejvíce jich žije v devadesátitisícovém Mestre, přístavním městě na pevninském konci Ponte della Liberta. Městských autobusových linek provozuje ACTV několik desítek, označovány jsou většinou čísly, která jsou však duplicitní jak s vaporettovými linkami, tak i mezi sebou navzájem (městská doprava Chioggia). Vozový park je typicky italský, složený z velkého množství autobusů Iveco, najdeme zde i autobusy BredaMenariniBus, ale také německé MANy, Mercedesy a další.

Tím však výčet systémů hromadné dopravy v Benátkách a okolí nekončí. V letech 1891 – 1938 byla v Mestre a okolí v provozu tramvajová síť, kterou postupně v průběhu třicátých let nahradily trolejbusy. Za zmínku jistě stojí, že první trolejbusová linka byla otevřena v roce 1933 a vedla přes Ponte della Liberta na benátské Piazzale Roma. Trolejbusy byly v provozu také na ostrově Lido, a to v letech 1941 až 1968.

Dnes se elektrická městská doprava do Mestre opět vrací. V Mestre probíhá výstavba nové tramvajové sítě, v projektu jsou dvě linky, z nichž jedna by měla přes Ponte della Liberta vést až na Piazzale Roma. Nepůjde ovšem o klasickou tramvajovou síť, ale o tramvaje na pneumatikách se střední vodící kolejnicí.

V samotných Benátkách pak probíhá výstavba krátké tratě takzvaného systému „People Mover“, který by měl zajišťovat přepravu mezi nazdemními garážemi Tronchetto a dopravním uzlem Piazzale Roma. V celém regionu je také postupně upravována železniční síť tak, aby odpovídala koncepci nové metropolitní železnice.