Jablonec nad Nisou

Jablonecký Sacre Coeur někdy po druhé světové válce. Tehdy před ním ještě byla výhybna. sbírka ag

Jablonec nad Nisou je ve světě známý především díky sklářské bižuterii. Z hlediska místního významu ovšem město vždy stálo spíše ve stínu svého významnějšího a většího rivala, sousedního Liberce. Historické centrum se nachází ve velkém svahu a dominují mu věže staré a nové radnice a funkcionalistického kostela Nejsvětějšího Srdce Páně.

Jako i jinde bylo důvodem ke vzniku tramvajové sítě na Jablonecku lepší napojení na železnici. Jednak napojení sklářských a textilních podniků na Dolní nádraží v Brandlu dráhy Liberec - Jablonec, jednak napojení města i průmyslu na Jihoseveroněmeckou spojovací dráhu z Pardubic do Liberce v jejím nádraží v zákrutu v Rychnově.

Předběžné koncese jak pro trať Janov - Rýnovice - Mšeno - Jablonec s nákladní větví Rýnovice - Dolní nádraží, tak i pro trať Jablonec - Vrkoslavice - Kokonín - Rychnov byly vydány už v roce 1895 díky úsilí továrníka Hoffmana. Provoz byl zahájen 7.2.1900 na trati do Rychnova, a i ostatní navrhované tratě včetně trati Dolní nádraží - Horní Jablonec a krátké odbočky s napojením na Hlavní nádraží byly zprovozněny během roku 1900. Všechny tratě byly jednokolejné o rozchodu 1000 mm. Na konečných v Rychnově a Janově byly nákladiště a miniaturní vozovny o dvou, resp. jedné koleji. Hlavní vozovna a dílny byly postaveny u Pražské ulice. Roku 1904 vzniklo ještě prodloužení Horní Jablonec - Jablonecké Paseky.

Návrh na spojení se sousedním Libercem, disponujícím taktéž tramvajovou sítí o rozchodu 1000 mm se objevil již v roce 1906, ale jeho realizaci bránila železniční konkurence. Poté, co byla spojnice měst v letech 1948-55 postavena, začala jablonecká síť mizet. V roce 1959 skončila trať do Pasek, v roce 1965 spojnice Rychnov-Janov a když 31.12.1969 přestal fungovat okruh v centru města a vozovna, pojem jablonecká tramvajová síť ztratil praktický význam.

Jablonecká síť měla své zvláštnosti. Na úseku v Lidické ulici v centru města se nacházel rekordní sklon 108,5 promile, tedy více, než tvrdily oficiální údaje o donedávna provozované Pöstligbergbahn v Linci. Není se čemu divit, že na dolním konci klesání zakončeném obloukem několikrát vykolejil vůz a pokračoval až do Dlouhé ulice. K nehodám v důsledku nadměrné rychlosti však docházelo i na trati do Pasek, kde kvůli křivolaké uliční síti i přes kličkování trati z jedné strany na druhou byly oblouky velice ostré.

Úlohu tramvají v městské dopravě převzaly autobusy; například dnešní linka 1 prakticky kopíruje někdejší tramvajovou trať Rychnov - Janov (dnes ovšem některé spoje jezdí až do Bedřichova). Poslední tramvaje do Jablonce dnes jezdí po meziměstské trati z Liberce. Trať, která původně začala vznikat jablonecké straně, dnes ovšem provozuje Dopravní podnik města Liberce. Po rekonstrukci v 70. letech končí smyčkou v Tyršových sadech na okraji historického centra.

Dnes městskou dopravu v Jablonci, stejně jako dopravu na místních a několika dálkových linkách, zajišťuje ČSAD Jablonec nad Nisou, jehož sídlo a městská provozovna se nachází v bývalé tramvajové vozovně v Pražské ulici. Podobně jako dříve tramvaje, i dnešní městské autobusy obsluhují nejen samotné území města, ale i okolní obce. Většina linek projíždí centrem města s využitím jednosměrných objezdů, centrální přestupní bod se nachází na Dolním náměstí.

Starší dvanáctimetrové autobusy Karosa městského provedení doplňují nízkopodlažní Citybusy a v poslední době především kratší vozy z továrny SOR Libchavy (v nich, přestože nejsou nízkopodlažní, najdeme i plošinu pro vozíčkáře). Zajímavostí je pak mikrobus Merdedes-Benz 413 "Sprinter".

Kromě městské dopravy zajišťuje ČSAD Jablonec nad Nisou i dopravu linkovou a dálkovou. Vozový park, v němž převažují autobusy Karosa, je podobný jako u jiných dopravců, snad s výjimkou několika autobusů Tedom. Autobusové nádraží v samotném Jablonci, přestože se nenachází daleko od centra, není příliš dobře dostupné. Rozporuplný dojem navíc posilují neúplné bloky domů v okolí i třída 5. května na druhém břehu Nisy, jejíž rekonstrukce nebyla zcela dokončena podle původních plánů. Situace není ostatně jiná ani v případě železničního nádraží, ke kterému zajíždí pouze jedna autobusová linka.

V nedávné době se objevil plán přestavět dnešní garáže v Pražské ulici na moderní dopravní terminál, zároveň ovšem vznikly snahy celý objekt prohlásit technickou památkou. Zajímavou shodou okolností se v zimě roku 2006 pod tíhou sněhu propadla střecha dílenské hale a ta pak zůstávala dlouho bez opravy (údajně kvůli velké finanční náročnosti). Památková ochrana areálu dnešních garáží nakonec nevznikla, což usnadnilo i opravu poškozené haly (mimo jiné se tak otevřela i možnost odstranění četných reliktů tramvajového provozu, ať už kolejnic či dochované přesuvny...). K realizaci nového dopravního terminálu však nakonec nedošlo, jedním z uváděných důvodů bylo i příliš velké zatížení Pražské ulice a blízké okružní křižovatky s třídou 5. května.