Budapest
Maďarská metropole Budapest leží jen pár desítek kilometrů od hranic se Slovenskem. Město vzniklo v 70. letech 19. století sloučením měst Buda, Óbuda a Pest a dnes má přibližně 2 miliony obyvatel. Protéká jím řeka Dunaj, který město dělí na dvě odlišné části. Zatímco na pravém břehu se nad řekou tyčí budínský hrad a za ním další četné kopce s mnoha parky, levý břeh je rovinatý a většina města se rozkládá právě na něm. Dominantou tohoto břehu je budova parlamentu nacházející se na nábřeží jen kousek od hradu proti proudu Dunaje. Zdejší doprava odpovídá velikosti a významu města a skrývá mnoho zajímavostí. Vždyť Budapešť měla svou první linku metra dlouho před hlavním městem západní části někdejšího Rakousko-Uherska, kde císař František Josef II. tento dopravní prostředek odmítal.
Metro
Hlavní město Maďarska se může pochlubit nejstarší linkou elektrického metra na evropském kontinentu. Pětikilometrová linka s na dnešní poměry velmi malým průjezdním profilem byla otevřena v roce 1896 a zatím jediného prodloužení o konečnou stanici Mexikói Út se dočkala v 70. letech. Ke stému výročí provozu pak došlo k celkové rekonstrukci, a stanice tak opět dýchají atmosférou konce 19. století.
V sedmdesátých letech se Budapest dočkala dvou nových linek metra. Linka M2 prochází městem ve východo-západním směru a v posledních letech prošla její trasa celkovou rekonstrukcí; stanice jsou proto čisté a moderní a nový zabezpečovač umožnil jednomužný provoz. Velká část této trasy je vedena v centru města, mnoho stanic je proto ražených. Naproti tomu linka M3, která vede Peští od severu k jihu, na svou opravu teprve čeká. Oproti lince M2 je velká část linky M3 vedena pod širokými bulváry velmi mělce zahloubena, často s bočními nástupišti. Celkem tři stanice na koncových úsecích na obou linkách jsou povrchové. V centru města sestávají stanice z pěti souběžných tunelů, čímž je dosaženo (alespoň v části délky) neobvykle širokých nástupišť, případně eskalátorových tunelů.
Na obou linkách (M2, M3) jezdí výhradně vozy Mytiščinské vagónky, a to nejen typu 81-71, ale také velké množství starších Ev. Některé soupravy Ev prošly modernizací, která se navenek projevuje kromě zajímavě působících digitálních transparentů v interiéru i exteriéru také odstraněním kabin u vložených vozů.
Tramvaje
V Budapešti je kromě metra v provozu rozsáhlá tramvajová síť obsluhující velkou část města. Oproti českým zvyklostem je koncepce tramvajového systému podobná jako například ve Vídni. Každá trať je tedy většinou projížděna jednou či dvěma linkami a při cestách na delší vzdálenosti je často nutný přestup. Linky tak mají kratší intervaly a výhodou je relativní jednoduchost linkového vedení. V Budapešti však tento systém naráží na nepřestupný tarif, navíc narozdíl od již zmíněná Vídně jsou v dopravních uzlech zastávky jednotlivých linek často situovány relativně daleko od sebe. Na některých místech sítě se tak nacházejí konečné několika linek, které (ač se třeba nacházejí jen na opačné straně náměstí) nemusí být spolu kolejově vůbec propojeny.
Další zajímavostí Budapešti je používání obousměrných vozů. Většina konečných zastávek je proto úvraťových, což dává vzniknout často neobvyklým kolejovým uspořádáním. Zajímavý je v tomto ohledu uzel Moszkva tér, kde se uprostřed náměstí nachází velký kolejový trojúhelník, jehož jednotlivé větve obsahují zároveň obratiště a uprostřed nějž se nachází kromě vestibulu metra také nevyužívaná smyčka. Další výhodou, často využívanou, je možnost ostrovních nástupišť mezi oběma kolejemi.
Jak tomu snad v bývalém východním bloku ani jinak nemohlo být, také do Budapešti byly dodávány tramvaje z ČKD Praha. Právě kvůli specifikům zdejšího provozu však musel být vyvinut nový typ, a to T5C5. Tyto tramvaje jsou sice konstruovány pro obousměrný provoz, vždy jsou však provozovány ve dvojici, případně jako 45 metrů dlouhá souprava tří vozů, a proto má každý vůz pouze jednu kabinu řidiče. Kromě nich jsou snad nejvíce zastoupeným typem tramvaje v Budapešti tříčlánkové vozy GANZ, vyznačující se skutečně výjimečně hlučnou výzbrojí (což se projevuje zejména v interiéru). Další typ tříčlánkových vozů se vyznačuje zejména výklopnými schůdky pode dveřmi, jedná se tedy vskutku o „vysokopodlažní“ vozy.
Ještě stále novinkou jsou v maďarském hlavním městě nízkopodlažní tramvaje Siemens Combino. Svou délkou 54 m předčí i drážďanské NGT12DD a jde tedy o nejdelší tramvaje na světě. Tyto vozy nahradily soupravy dvou starých GANZů provozované dosud na linkách 4 a 6, které jezdí po části tramvajového okruhu kolem centra města (na budínské straně je doplňuje linka 61). Trasa těchto linek byla před dodáním nových tramvajích kompletně zrekonstruována, zastávky jsou tak bezbariérově přístupné a svršek trati je kvalitní (narozdíl od velké části sítě). Snad také díky dodání čtyřiceti nových Combin byl v sobotu 29. září 2007 zvláštní jízdou ukončen provoz starých dvounápravových tramvají typu UV, které zde ještě nedávno jezdily v nemalém množství.
Autobusy a trolejbusy
Ve vozovém parku autobusů (a to nejen u budapešťského dopravního podniku) převažují nejrůznější typy výrobce Ikarus, které doplňují modernější vozy Volvo (zejména kloubový typ 7700). Ikarusů zde jezdí velké množství a stále jde zejména o typ 280 (případně modernější 283), známý i z České republiky, případně jeho dvanáctimetrovou verzi 260. Ikarus 280 je v nejen v Budapešti v provozu i v trolejbusové verzi, označované 280-T. Později byly dodávány i typy Ikarus 435 a 412, na lince 10 obsluhující budínský hrad jezdí midibusy Ikarus 405. Mezi trolejbusy jistě zaujmou i dvanáctimetrové Solarisy, zde ovšem vybavené výzbrojí GANZ, které vytlačují typ ZIU-9.
Ostatní
Kromě metra, tramvají, autobusů a trolejbusů jezdí v Budapešti ještě několik dalších prostředků hromadné dopravy. Nejdůležitějším z nich je příměstská železnice HÉV, obsluhující jak samotné město, tak i jeho okolí. Intervaly na linkách jsou krátké (až 10 minut), takže se jedná o velmi rychlý a kapacitní dopravní prostředek, který lze využít i k cestám uvnitř města.
Centrum Budy s hradem se nachází na návrší nad Dunajem. Od řetězového mostu Széchenyi lánchíd se na něj lze dostat lanovou dráhou. Její dolní stanice se nachází v těsné blízkosti další dopravní zajímavosti hradního komplexu. Komunikace pokračující z řetězového mostu totiž podchází celé návrší tunelem s mohutnými portály. Protože i zbylá část budínského břehu Dunaje je poměrně kopcovitá, nalezneme zde také další raritu - ozubnicovou železnici. Ta vede z parku Városmajor poblíž tramvajového uzlu Moszkva tér až na okraj města na Széchenyi hegy, kde má výchozí stanici úzkorozchodná dětská železnice.
