Vysoké Tatry
Tatranské elektrické železnice
Vysoké Tatry se již v 19. století staly oblíbenou rekreační oblastí a pro vzrůstající počet návštěvníků bylo nutné zabezpečit odpovídající dopravu k hotelům a sanatoriím. Ještě v onom století tak z košicko-bohumínské dráhy vedoucí pod horami vznikly dvě odbočné trati. V roce 1895 získala železniční spojení Tatranská Lomnica a o rok později byla vystavěna také úzkorozchodná parní ozubnicová dráha Štrba – Štrbské Pleso. Další důležitá osada, Starý Smokovec, se však moderní hromadné dopravy dočkala až v roce 1904, kdy vznikla trolejbusová trať z Popradu. Provoz na ní ale skončil již po dvou letech, kdy byla zahájena stavba nového dopravního spojení, a to úzkorozchodné železnice.
V roce 1908 tak byl zahájen provoz na prvním úseku elektrifikované trati o rozchodu 1000 mm, a to z Popradu do Starého Smokovce. Podle původního projektu se počítalo s jejím prodloužením až na Hrebienok, kam však byla nakonec ještě téhož roku postavena pozemní lanová dráha. Do roku 1912 pak síť tatranských električek dosáhla dnešního rozsahu, když byly otevřeny tratě do Tatranské Polianky a později až na Štrbské Pleso a ze Starého Smokovce na druhou stranu vznikla odbočka do Tatranské Lomnice.
Jak bylo tehdy na nepočetných místních elektrických drahách obvyklé, provoz a zejména vozidla připomínala silně tramvaje. To vydrželo prakticky do 50. let 20. století, kdy byly dodány nové elektrické vozy EMU 49.0 a jim odpovídající vozy přípojné od výrobce ČKD-Tatra. Tyto soupravy se však příliš neosvědčily, což spolu s dlouhými jízdními dobami a špatným stavem tratí bylo příčinou k dalšímu rozhodování o osudu zdejší sítě. O tom, že označení "tatranské električky" skutečně není zcela neopodstatněné, svědčí i fakt, že jednou z variant zefektivnění provozu bylo dodání tehdy vyráběných tramvají T3. Nakonec však bylo na přelomu 60. a 70. let opět z pražské Tatry dodáno osmnáct elektrických článkových jednotek řady EMU 89.0 (pozdější 420.95). Ty převzaly vládu nad tratěmi v Tatrách na dalších třicet let až do dodávky nových jednotek 425.95.
Ještě v létě 2006 zajišťovaly na větvi Starý Smokovec - Tatranská Lomnica částečně provoz některé z posledních čtyř starých električek. V roce 2007 se s nimi však již patrně na tratích TEŽ nesetkáme vůbec a další jejich osud je velmi nejistý. Většina z jednotek 420.95 totiž byla postupně sešrotována v depu Poprad-Tatry a ZSSK zatím nepočítá se zachováním žádného historického vozidla této řady.
Nové jednotky řady 425.95 dodávalo konsorcium firem Adtrans - Stadler - ŽOS Vrútky v letech 2000 až 2002. Jedná se opět o tříčlánková vozidla, i když mají o něco menší kapacitu než staré "trojičky". Mezi dvěma krajními články, které jsou částečně nízkopodlažní, se nachází střední hnací článek, v němž nejsou žádná místa pro cestující. Kompletních souprav bylo dodáno 14; nakonec byla zkompletována i jednotka 425.965-1, z níž byl původně dodán pouze hnací článek. Nyní již tato vozidla zajišťují celý provoz na síti TEŽ. Podobně jako staré električky jezdí na většině spojů spřažené do dvojic.
Také samotné tratě doznaly od počátku 20. století mnoha změn. Zcela přestavěn byl koncový úsek v Popradu, kde původně električky projížděly ulicemi obce Veľká. Nová trať, zakončená novým úzkorozchodným nádražím v Popradu, byla otevřena v roce 1991. Také úsek na druhém konci hlavní tratě se dneška nedožil v původní podobě. Se znovuotevřením zubačky ze Štrby na Štrbské Pleso v roce 1970 bylo totiž postaveno nové společné nádraží a to staré na přímo břehu Štrbského plesa bylo opuštěno. I nové, o 25 metrů níže položené nádraží, zůstalo se svými 1325 metry nad mořem nejvýše položenou stanicí v Československu a později na Slovensku. Přesto se však na zdejších tratích dochovalo mnoho míst, zastávek a stanic téměř v původním stavu, i když katastrofální vichřice z roku 2004 zcela změnila tvář celých hor včetně okolí úzkorozchodných tratí.
425.961-0, Tatr. Lomnica
425.957-8, interiér
425.957-8, ovládací panel
425.954-5, Štrbské Pleso
Štrbské Pleso
Štrbské Pleso
425.961-0, Poprad-Tatry
Poprad-Tatry
Starý Smokovec
Starý Smokovec
Ozubnicová železnice
Jak již bylo zmíněno, od stanice Košicko-Bohumínské dráhy ve Štrbě jezdila mezi roky 1896 a 1932 parní ozubnicová železnice na Štrbské Pleso. Spojení ve třicátých letech zrušené bylo obnoveno v roce 1970, ve většině trasy s využitím původního spodku parní dráhy. Nová zubačka má sice opět rozchod 1000 mm, ale jde již o dráhu elektrickou. Vozidla dodala švýcarská firma SLM Winterthur, jejich výzbroj pochází od výrobce Brown-Boveri. Jedná se o dvoudílné jednotky složené z motorového vozu řady 405.95 a řídícího 905.95, které na trati jezdí prakticky v původním stavu dodnes.
Lanové dráhy
Nedílnou součástí dopravy ve Vysokých Tatrách jsou i lanové dráhy. Jejich provozovatelem ve Východních Tatrách je dnes společnost Tatranské lanové dráhy, která provozuje kromě "velkých" lanovek také několik lyžařských vleků.
Nejstarší z popisovaných lanovek je pozemní lanová dráha Starý Smokovec – Hrebienok, otevřená stejně jako první úsek TEŽ v roce 1908. Původně zde byla zamýšlené pokračování trati električky, a snad proto má stejný rozchod – 1000 mm. Lanovka zdolává na necelých dvou kilometrech výškový rozdíl 247 metrů mezi dolní (1025 m n. m.) a horní (1272 m n. m.) stanicí. Současné vozy pochází od italského výrobce a jsou z roku 1970, kdy proběhla zatím poslední velká rekonstrukce lanovky. Ta další ji však čeká již na podzim 2007, a lanovka ve své současné podobě proto vozí své poslední cestující.
Kromě pozemní lanovky na Hrebienok provozují Tatranské lanové dráhy několik visutých lanovek, které také navazují na síť TEŽ. Jedná se o několik lanových drah, které se stýkají na Skalnatém plese pod Lomnickým štítem.
Z Tatranské Lomnice vychází kabinková lanovka na Skalnaté pleso s mezistanicí Štart. Ta v roce 1793 nahradila původní kabinovou lanovku z roku 1937, jejíž dolní polovina od stanice Štart vede odlišnou trasou, a proto se i její dolní stanice v Tatranské Lomnici nachází jinde (u grandhotelu Praha). Tato starší lanová dráha je v současné době mimo provoz a je již značně zchátralá. Nová lanovka zatím jezdí již s novými kabinkami a jejími zajímavostmi může být uspořádání stanice Štart s několika obratovými stopami a "vozovnou" či nákladní a dokonce i sanitní "lehátkové" kabinky.
V roce 1941 se lanové dráze z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso dostalo pokračování v podobě lanovky na Lomnický štít. Tato kabinková lanovka je po rekonstrukci v provozu dodnes a její jediná kabinka tvoří stále prakticky jediné možné spojení s observatoří na Lomnickém štítě.
Částečně souběžně s lanovkou na Lomnický štít (i když v mnohem menší výšce nad povrchem) vede dvojsedačková lanovka Skalnaté pleso – Lomnický hrebeň z roku 1978. Její horní stanice se nachází něco přes čtyři sta metrů pod vrcholem Lomnického štítu.
