Trenčianska elektrická železnica
Méně než deset kilometrů od Trenčína proti proudu Váhu se nachází ten méně známý ze dvou úzkorozchodných systémů, které jsou na Slovensku v provozu ZSSK. Přibližně pět kilometrů dlouhá trať zahájila provoz v roce 1909 a měla sloužit zejména ke spojení lázní Trenčianske Teplice s železniční stanicí v nedaleké Trenčianské Teplé. Trať o rozchodu 760 mm byla od počátku provozu elektrifikována stejnosměrnou soustavou o napětí 750 V (na počátku 80. let sníženo na 600 V). Svým charakterem stojí trať na pomezí tramvajové a železniční dopravy; určitá příbuznost s městskými drahami je tu ještě výraznější než v případě TEŽ.
Trať je v celé délce jednokolejná, kolejové rozvětvení se nachází pouze v koncové stanici Trenčianske Teplice, na druhé konečné v Trenčianské Teplé je pak odbočka do vozovny. Jak bývá v podobných případech zvykem, v Trenčianské Teplé je nástupiště električky situováno poněkud stranou od "velké dráhy" na jižní straně výpravní budovy. Za ním následuje první výhybka na trati (a zároveň poslední před koncovou výhybnou v Trenčianských Teplicích), přímo se jede do vozovny, zatímco traťová kolej se levým obloukem odklání od hlavní trati a vede do středu obce. Po překřížení silnice 61 se trať přimyká k říčce Teplé a dále obcí pokračuje souběžně s jejím korytem po okraji silnice do Trenčianských Teplic. Za Trenčianskou Teplou vede dráha přes pole a silnici se na okamžik vzdálí, aby ji u Kaňové překřížila a dostala se na její opačnou stranu. Zde se dříve nacházela výhybna, pak zde dlouho električky nezastavovaly vůbec a až v roce 2007 tu byla zřízena zastávka na znamení. Před Trenčianskými Teplicemi trať silnici kříží znovu a dostává se na okraj sídliště, kvůli kterému byla dráha i částečně přeložena. Posledním přejezdem silnice z Trenčianské Teplé se električky dostávají pod mohutnou skálu do své předposlední zastávky, za kterou trať pokračuje opět v souběhu se silnicí malebnou ulicí městečka. Pak se už ale dráha obloukem stáčí k lázeňskému centru a vede opět podél řeky Teplé, kterou před konečnou stanicí ještě překříží jediným mostkem na své trase.
Příbuznost s tramvajovými provozy dokazuje i vozový park. Ten je tvořen električkami z českolipské vagonky, které byly dodávány i na síť úzkorozchodných meziměstských tramvají na Ostravsku. Byly dodány tři motorové a dva řídící vozy, dnes už pro provoz ovšem stačí pouze sólo motorový vůz (denní potřeba je 1 stroj). Zejména v průběhu druhé poloviny dvacátého století se vyskytlo mnoho úvah o nahrazení trati různými kolejovými i nekolejovými dopravními prostředky, ovšem nikdy nedošlo k jejich naplnění. Nakonec na počátku 80. let došlo k celkové rekonstrukci tratě i vozidel, což provoz také zachránilo. Úvahy o zrušení trati se čas od času objevují stále (naposledy v roce 2007), zatím se však naštěstí jezdí dál. V roce 2008 byl jeden motorový a jeden řídící vůz (411.901 a 911.901) natřen do "nostalgického" červeno-krémového nátěru s klínem na čele (i když takový měly vozy ještě před rekonstrukcí v 80. letech, a ta jejich celkový vzhled výrazně změnila); řídící vůz byl zapůjčen na Oravskou lesní železnici.
