• Česká republika
• Evropa
• Severní Amerika
• Muzea

Železnice v Nizozemsku

↗

Páteří celostátní veřejné dopravy je v Nizozemsku síť železničních tratí, z většiny provozovaná národním dopravcem Nederlandse Spoorwegen (NS). Celková délka všech tratí je přibližně 2900 km a ač jimi území státu není pokryto tak hustě, jako je tomu v okolních zemích, vlakem se lze v Nizozemsku dostat velmi rychle takřka kamkoliv. Zdejší železnice mají některé specifické rysy a zejména v porovnání s podobou drah, jakou známe ze střední Evropy, vykazují mnohé odlišnosti.

Díky hustému osídlení připomíná zejména západní část Nizozemska (oblast mezi Amsterdamem a Rotterdamem) jedno velké město. A železniční doprava zde opravdu některými parametry může připomínat spíše dopravu městskou. Na nejvytíženějších tratích mezi velkými městy jezdí osobní vlaky až přibližně desetkrát za hodinu (pokud budeme počítat souhrn zastávkových i přímých vlaků). Obvyklý interval na hlavních tratích v celé zemi je 30 minut, v celém Nizozemsku pak nenajdeme trať, kde by osobní vlaky jezdily méně často než jednou za hodinu.

Stanice a tratě

Vozidla

Vysokorychlostní a mezistátní spoje

Většina tratí je samozřejmě kvůli husté dopravě dvoukolejná a elektrifikovaná, pouze ve východní, méně hustě obydlené části státu se nachází i nezanedbatelný počet neelektrifikovaných tratí spíše místního významu.

Vlakové spoje jsou rozděleny do pevně daných „linek“, které obvykle jezdí v půlhodinovém taktu. Hustý interval na nejdůležitějších tratích pak vzniká proložením více linek. Na většině tratí jezdí vlaky kategorie InterCity, které tvoří základ dálkové dopravy. Proti vlakům stejné kategorie v jiných zemích ovšem v hustě osídleném Nizozemsku zastavují podstatně častěji; na některých méně významných tratích dokonce vlaky této kategorie zastavují ve všech stanicích (to se týká například některých koncových úseků). Dalšími kategoriemi vlaků jsou stoptrein (zastávkový vlak), sprinter (spěšné vlaky zajišťované výhradně stejnojmennými jednotkami) a méně časté sneltrein (rychlík).

Především do Amsterdamu po různých tratích zajíždějí i další spoje z jiných zemí. Jde zejména o vysokorychlostní vlaky Thalys z Francie a ICE z Německa, dále například CityNightLine – a v rámci Beneluxu jezdí i mezinárodní vlaky InterCity (spoje Brusel – Amsterdam). Vysokorychlostní vlaky (stejně jako například vlaky InterCity do Belgie) jezdí v Nizozemsku pod hlavičkou společnosti NS Hispeed.

Jízdní řád je zde poměrně stabilní, například od 70. let až do roku 2006 jezdily vlaky prakticky stále podle stejného jízdního řádu, jen s malými změnami. V posledních letech však v rámci modernizace NS dochází k častějším změnám, například právě ve zmíněném roce 2006 byl jízdní řád změněn zcela.

Nizozemsko je vedle jižní části Francie jedinou evropskou zemí, kde se používá stejnosměrná trakční soustava s napětím 1500 V. Elektrifikovaná je, zejména na západě země, většina tratí; řídkou síť hlavních tratí ve východní části Nizozemska doplňuje několik neelektrifikovaných, většinou jednokolejných drah menšího významu.

Protože používaná napájecí soustava je již poměrně zastaralá a omezující jak z hlediska rychlosti, tak i hustoty dopravy, bylo rozhodnuto o přechodu na střídavou soustavu 25kV/50Hz a také o používání nového zabezpečovacího systému. Zatím se střídavá trakční soustava používá pouze na dvou nově vystavěných tratích, které jsou určené především pro mezinárodní dopravu – jde jednak o výhradně nákladní trať z přístavu Europort u Rotterdamu k německým hranicím a pak také o vysokorychlostní trať z Amsterdamu do Belgie. Zbylá síť zatím zůstává napájena napětím 1,5 kV – podobně jako na Slovensku je i zde záměr úplného přechodu k soustavě 25kV/50Hz velmi nákladný a není otázkou blízké budoucnosti. Například nově dodávané elektrické jednotky NS však již jsou připraveny pro provoz pod střídavým napětím.

Za zmínku stojí ještě přinejmenším dvě zvláštnosti, které nizozemské železnice odlišují od zbytku kontinentální Evropy. První z nich je výška nástupní hrany. Tak jako ve Velké Británii se zde používají nástupiště výšky obvyklé spíše v metru, v Nizozemsku je standardem nástupní hrana výšky 840 mm. Nástupiště této výšky nalezneme ve všech stanicích a zastávkách. Při časté výměně cestujících v hustě obydleném státě je jistě pohodlnější nástup a výstup výhodou, krom toho zde odpadá klasický problém nízkopodlažních vozidel (byť ne o celém vozovém parku se dá říct, že by byl bezbariérový).

Druhou zajímavostí, kterou se nizozemské železnice opět velmi podobají těm britským, ale také například španělským, je složení vozového parku osobní dopravy. Z naprosté většiny je totiž osobní doprava nejen v případě národního dopravce NS, ale i v případě soukromých společností, zajišťována ucelenými elektrickými (či méně často motorovými) jednotkami. U NS existuje několik základních verzí jednotek, které jsou v provozu v různých modifikacích (lišících se například počtem vozů apod.). Lokomotivy v osobní dopravě potkáme méně často, vždy však s ucelenou vratnou soupravou, a to jak na regionálních, tak i dálkových vlacích.