Zittauer Schmalspurbahn
Do hornolužické Žitavy se vlakem z Liberce dostaneme za něco málo přes půl hodiny. Přestože se toto město na břehu Lužické Nisy nachází na pomezí hned tří států, Německa, Polska a České republiky, je, alespoň z hlediska železnice, poměrně významným dopravním uzlem. Vedou odtud železniční trati do Zhořelce (Görlitzu) a ve dvou větvích do Ebersbachu a prochází tudy peážní trať Liberec - Rybniště. Kromě toho je stanice Zittau Hauptbahnhof také výchozím bodem úzkorozchodné železniční sítě, jejíž délka je dnes něco přes 16 km.
Síť úzkorozchodných místních drah o saském rozchodu 750 mm bývala kdysi na žitavsku o něco rozsáhlejší než dnes. Kromě tratí do Kurort Oybinu a Kurort Jonsdorfu vedla úzkorozchodka ještě přes dnešní polské území do českého Frýdlantu. Šlo vlastně o dvě tratě, Frýdlant - Heřmanice/Hermsdorf a Zittau - Hermsdorf/Heřmanice, neboť přímé spojení obou koncových nádraží neexistovalo, na hranici v Heřmanicích se muselo přestupovat. Ani dodnes existující trať se nedochovala taková, jaká kdysi byla. Hlavní trať z Žitavy přes Bertsdorf do Kurort Oybinu bývala totiž kdysi dvoukolejná(!), což je dodnes patrné například na mostě přes ulici August-Bebel-Straße v Olbersdorfu, kde je mostovka umístěna na pilířích asymetricky a zbývá tak jakoby místo pro druhou kolej.
Přes svůj malý rozsah dráha skýtá mnohé zvláštnosti. Nemohu opomenout trasování železnice samotnou Žitavou, kde po úrovňovém překřížení tratě do Liberce klesá do zářezu až k zastávce Zittau Haltestelle, za kterou podchází hraniční most přes Lužickou Nisu (opět s železniční tratí do Liberce). Po další zastávce Zittau Süd následuje velmi zajímavý objekt, totiž železniční přejezd na mostě. Zajímavou kapitolou jsou i nádraží. Zittau Hauptbahnhof, které je vlastně rozděleno do několika částí, Zittau Vorstadt, o jehož původním rozsahu se můžeme jen domýšlet, či Bertsdorf, kde se trať větví (do Oybinu a do Jonsdorfu) a kde se nádražní budova nachází uprostřed kolejiště.
Dnes je železnice především turistickou atrakcí (zřejmě těží také z nádherné přírody – příkladem mohou být skalní útvary kolem nádraží v Kurort Oybinu), všechny osobní vlaky jsou vedeny parními lokomotivami. Snad i to přispívá k osobitému kouzlu tohoto dnes malého a bezvýznamého kousku německé železniční sítě.
