137: Chomutov – Vejprty – Bärenstein
Trať někdejší Buštěhradské dráhy směřující z Chomutova do Krušných hor vznikla kvůli potřebě přepravy uhlí do Saska v roce 1872, tedy pouhý rok poté, co hlavní trať této společnosti dosáhla samotného Chomutova a propojila tak Prahu s Karlovými Vary. Stavebně náročná trať, na území Čech téměř 60 kilometrů dlouhá, musela nejprve vystoupat po strmém úbočí horského masivu, aby se pak stočila na západ po náhorní planině směrem k Vejprtům. V roce 1875 ji doplnila odbočka z Křimova do Hory Svatého Šebestiána a Reitzenhainu, kde se nacházel druhý hraniční přechod.
Po druhé světové válce význam celé oblasti začal rychle upadat. Díky odsunu Němců a vzniku pohraničního pásma došlo k velkému úbytku obyvatel. Bývalé okresní město Přísečnice pohltily vody přehradní nádrže a také některé další obce téměř beze stopy zmizely. Úpadek postihl i většinu zbylých sídel včetně pohraničního souměstí Vejprty-Bärenstein. Celkový neutěšený stav oblasti se odrazil i ve vývoji železnic. V roce 1948 byl zastaven provoz na trati z Křimova do Reitzenhainu, snesena byla ovšem až v osmdesátých letech. Také přeshraniční provoz na vejprtské trati byl na mnoho desetiletí zastaven.
Až v devadesátých letech s pádem železné opony zdejší region opět poněkud ožil. První srpnový den roku 1993 byla obnovena doprava mezi Vejprty a Bärensteinem. Ještě o něco dříve se objevily dokonce snahy o obnovení provozu na trati přes Reitzenhain, které však byly odsouzeny k nezdaru (vždyť samotná trať už prakticky neexistovala). To však zřejmě byla labutí píseň železnic v Krušných horách nad Chomutovem. V prvním desetiletí nového století došlo k mnohým změnám v organizaci železniční dopravy. Ústecký kraj, který tu nyní objednává osobní vlaky, se v roce 2007 rozhodl ušetřit na dotacích zastavením provozu na několika lokálních tratích včetně dráhy do Vejprt. Ač zde jistá frekvence cestujících byla, nevyvolal tento záměr žádné velké protesty (jako tomu týž rok bylo v případě trati 132).
Stávající vlaky (v pracovní dny 3 páry, v pátek 4, o víkendech 6) sice od prosince 2007 jezdit přestaly, především díky iniciativě německé strany však zůstal zachován alespoň minimální provoz. Počínaje GVD 2007/2008 tedy na trati jezdí o víkendu jeden pár přímých vlaků Chemnitz – Chomutov vedený německou jednotkou Desiro, doplněný ranním vlakem z Chomutova a odpoledním z Vejprt, na němž je nasazován motorový vůz 810 (případně s přípojným vozem).
642.555-7, Vejprty
810.653-6, Kovářská
810.320-2, Měděnec
810.320-2, Rusová
810.320-2, Rusová
810.320-2, Výsluní
810.653-6, Výsluní
810.320-2, Křimov
642.196-0, Křimov
810.320-2 a 642.696-9, Křimov
810.320-2, Domina
810.653-6, Černovice u Ch.
810.105-7, Chomutov
Trať začíná na chomutovském nádraží, kudy prochází "podkrušnohorská magistrála" (tratě 140 a 130) a kde končí také trať 124 z Lužné u Rakovníka (do roku 2007 číslo 120). Z nádraží vychází východním směrem podél trati do Mostu, ale předtím, než hlavní trať překročí Chomutovku, se stáčí na západ k Černovicím u Chomutova. Odtud již v mnoha obloucích šplhá po úbočí hor. Její trasa se tu dvakrát kříží s novou přeložkou silnice I/7, která navazuje na obchvat Chomutova (potřetí ji překříží ještě u Křimova). Než dosáhne křimovského nádraží a úrovně náhorní planiny, má za sebou trať již 23 kilometrů většinou strmého stoupání; po silnici je to odtud do Chomutova jen asi 10 kilometrů.
Zatímco trať do Reitzenhainu, jejíž stopy jsou v terénu stále patrné, odtud více méně sledovala trasu dnešní silnici I/7 přímo k hranicím, trať 137 se stáčí na západ a dlouhými rovnými úseky prochází zalesněným územím severně od obce Výsluní. Lesy trať opouští u bývalé obce Rusová, po níž dnes zbyl jen název železniční zastávky. Dopravna s rozpadající se staniční a skladištní budovou se nachází ve stráni, na níž rychle vyrůstají věže větrných elektráren. Na opačné straně je výhled na vodní nádrž Přísečnice, jejíž vody skryly i stejnojmenné město. Dál trať pokračuje k Měděnci, kde obchází vrch Mědník (známý ze seriálu 30 případů Majora Zemana) a posléze vede i v blízkosti zdejších měděných dolů.
Pak už se trať opět skrývá v lese, aby se z něj ještě jednou vynořila u městysu Kovářská, který obchází po svazích okolních kopců. Zde se také nachází vrcholový bod trati, která dále začíná klesat do údolí hraniční řeky Polavy. Od zastávky České Hamry tak vede v souběhu s tímto tokem a silnicí II/219 až do Vejprt. Nebýt lesů, je téměř na dohled i úzkorozchodná trať Cranzahl - Kurort Oberwiesenthal na druhé straně státní hranice. Pak již přichází Vejprty, jejichž nádraží se honosí rozlehlou výpravní budovou, vystavěnou kdysi s ohledem na podmínky pohraniční stanice. Za nádražím trať hraničním mostem překračuje tok Polavy a pokračuje na nádraží v Bärensteinu a dále přes Annaberg-Buchholz do Saské Kamenice (Chemnitz).
Fotodokumentace stanic a zastávek
Nejlepší léta provozu má již trať zřejmě za sebou a její žalostný stav jako by odrážel současnou podobu náhorní planiny Krušných hor. V devadesátých letech sice traťový svršek prošel rekonstrukcí a obnoveny byly i některé mosty a propustky, ale například stav nádraží je žalostný. Sypaná nástupiště byla sice vzorně obnovena, avšak většina staničních budov je v polorozpadlém stavu a cestujícím tak slouží (či spíše sloužily) pouze malé dřevěné přístřešky. Smutný primát v tomto ohledu drží stanice Rusová, která dnes leží ve zcela neobydlené oblasti, a jejíž zbývající dvě budovy představují dokonalou zkázu (zvlášť v kontrastu s novotou zářícími větrnými elektrárnami nad stanicí). Ovšem ani řada dalších existujících kamenných staveb na trati na tom není o mnoho lépe. Není tomu dlouho, co se i křimovské nádraží ocitlo bez obsazení, a tak poslední dopravnou se staničním personálem zůstávaly Vejprty. Obě jmenované stanice také byly jediné, kde byly patrny určité známky rekonstrukčních prací. Křimovská výpravní budova se dočkala opravení fasády přízemí, zatímco ve Vejprtech byl pro potřeby staničního personálu rekonstruován severní trakt budovy - pouhý zlomek rozsáhlé stavby, jejíž zbylá část se zatím vesele rozpadá dál. Po zavedení pouze omezeného víkendového provozu dokonce SŽDC projevila záměr budovu vejprtského nádraží zbourat, k čemuž ale zatím nedošlo.