Halle an der Saale

↗

Halle an der Saale (česky Halle nad Sálou, oficiální název dnes zní Halle (Saale)) je dvousettisícové město ležící asi 25 kilometrů severozápadně od Lipska. Protože mezi oběma městy prochází zemská hranice, leží Halle narozdíl od sousedního Lipska již ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, jejímž je také největším městem. Město, jehož původ je spojen s těžbou soli, první písemný dokument o něm je z počátku 9. století. V roce 1281 již je Halle zmiňováno jako hansovní město. I přes dvě bombardování v průběhu druhé světové války má Halle poměrně zachovalé historické centrum s mnoha zajímavými památkami.

Zajímavé je, že od roku 1967 existovalo v těsném sousedství Halle druhé, v 80. letech téměř stotisícové město. Jednalo se o Halle-Neustadt a skládalo se z nově vystavěných sídlišť v sousedství původního města na opačném břehu Sály. V roce 1990 byla obě města sjednocena. Od té doby došlo mimo jiné také k velkému úbytku obyvatel, typickému pro bývalou NDR. V případě území někdejšího Halle-Neustadt byl tento odliv zvlášť razantní, v roce 2006 zde žilo necelých 49 tisíc obyvatel (ve srovnání s třiadevadesáti tisíci v roce 1981).

Meziměstská trať do Bad Dürrenberg

Historie městské hromadné dopravy v dnešním slova smyslu se v Halle začíná psát roku 1878, kdy byla otevřena omnibusová linka Markt – Trotha. Ve stejné trase (v Halle prodloužené ještě o úsek z náměstí na nádraží) zahájila o čtyři roky později společnost Hallesche Straßenbahn-AG dopravu na první trati koňské tramvaje. V roce 1889 vznikla další trať koňky, provozovaná ovšem jinou společností – Stadtbahn Halle.

Již v roce 1891 byl zahájen elektrický provoz na celé síti Stadtbahn Halle, nyní ovšem vlastněné AEG. Halle se tak stalo prvním evropským městem se sítí elektrické tramvaje. Hallesche Straßenbahn-AG začala s elektrizací své sítě později a nikoliv bez problémů. Jedna z tratí totiž vedla kolem fyzikálního institutu zdejší univerzity, kde panovaly obavy zejména ze zpětných proudů, které by mohly narušit průběh měření a experimentů. Nicméně od roku 1899 pohání všechny tramvaje v Halle elektřina, i když do roku 1902 při jízdě kolem zmíněného ústavu sloužily tramvajím jako zdroj elektřiny akumulátory (a na trati do tohoto roku chybělo i trolejové vedení).

V roce 1902 byl také zahájen provoz na dráze Halle – Merseburg, o níž je řeč na samostatné stránce. V roce 1911 koupilo město společnost Hallesche Straßenbahn-AG, o šest let později i AEG Stadtbahn Halle, takže tramvaje byly od roku 1917 v provozu jediného, a to městského dopravního podniku. Soukromá zůstala pouze zmíněná meziměstská trať do Merseburgu z roku 1902, která byla do tramvajového systému začleněna až v roce 1951. V roce 1930 byla ve městě zahájena autobusová doprava.

Od konce 30. let se rozšiřování tramvajové sítě zastavilo. V 50. letech začala výstavba smyček na mnoha konečných, z nichž některé (postavené ovšem podstatně později) jsou řešeny skutečně velkoryse, na několika konečných naopak smyčky dodnes nejsou. Na stavbu nových tratí neměla vliv ani rozsáhlá sídlištní výstavba, a to ani v případě (tehdy samostatného města) Halle-Neustadt, které bylo až do devadesátých let obsluhováno pouze autobusy. První větší novostavba tramvajové trati vznikla až v polovině 70. let k obsluze jižních sídlišť.

V současné době je na zdejší úzkorozchodné síti (1000 mm) v provozu třináct denních tramvajových linek, které ve všední dny jezdí většinou v patnáctiminutovém taktu (dále zde jezdí také dvě noční linky). Dvě dvojice (9/10 a 11/12) jsou ovšem spojeny a na jedné z jejich konečných se „převléká“ jedna linka za druhou. Linka 5 je částečně meziměstská, linka 15 vede pouze na území Merseburgu a do Halle nezasahuje (o nich více na této stránce). Tramvaje jsou vypravovány ze dvou vozoven, Freiimfelder Straße a Rosengarten, z nichž druhá jmenovaná vznikla až v polovině 90. let. Kromě nich se na severu města nachází ještě bývalá tramvajová vozovna, v níž je dnes tramvajové muzeum a naopak v jižní části sítě již za hranicemi Halle vozovna Merseburg (od roku 2003 také mimo provoz).

Tramvajové tratě, především (ale nejen) v centru města, jsou většnou ve velmi dobrém stavu, mnoho z nich prošlo v posledních dvaceti letech poměrně zásadní rekonstrukcí. Výjimečné není rychlodrážní vedení mimo ostatní komunikace či v širokém středním dělícím pásu silnice. Setkáme se s ním dokonce i u trati na jižním okraji centra z let 1998 – 1999, která je vedena po bývalém hradebním okruhu – spolu se silnicí téměř dálničního typu, jež vede na estakádě. Množství tratí je však naopak vedeno v úrovni vozovky (v centru částečně pěší zónou) a v některých čtvrtích lze potkat i méně výstavní, i když nijak tragický svršek. Rekonstrukce tramvajových tratí ovšem dál pokračují, za posledních dvacet let vzniklo také několik tratí zcela nových.

Tak jako téměř pro všechny tramvajové provozy v bývalém východním bloku i pro Halle se od konce 60. let stal výhradním dodavatelem tramvají závod ČKD-Tatra Smíchov. První T4D se zde objevila v roce 1969 a od té doby začaly postupně soupravy T4D a vleků B4D vytlačovat všechny starší typy vozů. Do roku 1986 bylo dodáno celkem 323 motorových vozů typu T4D a 124 vleků B4D. Zajímavostí zdejšího provozu byly dva obousměrné vozy ZT4D evidenčních čísel 901 a 902, které vznikly přestavbou prvních dvou zdejších „té-čtyřek“ ve vlastních dílnách. Tyto vozy již několik let nejsou v provozu, oba však byly zachovány jako historické – vůz 901 pod novým číslem 900 a vůz 902 byl poslán do tramvajového muzea v anglickém Crich.

Ani ostatní tramvaje T4D/B4D už v původní podobě v Halle nejezdí. V letech 1991 – 1994 byla necelá třetina těchto tramvají rekonstruována na typ T4D-C/B4D-C, celkem šlo o 41 třívozových vlaků (tzv. „grosszugů“). Modernizace proběhla v několika sériích, v období 1998 – 2005 navíc podnik vlastními silami některé z tramvají rekonstruoval ještě jednou. Vozy se tedy v některých detailech odlišují. Kromě nezaměnitelného vzhledu, na kterém mají zásluhu především nové dveře, úprava čelního transparentu, nový podnikový nátěr (původně stříbrno-červený, dnes bílo-červený) a některé další detaily, dostaly tramvaje především novou výzbroj, ale také například nové podvozky, interiér či kabinu řidiče. Kabina řidiče byla u vozů T4D-C rozšířena do prostoru poloviny původních předních dveří, přední dveře jsou tak pouze jednokřídlé.

Původní nemodernizované T4D/B4D tak mohly (samozřejmě také díky dodávkám nových tramvají) dojezdit v roce 2004. Ani zmíněná rozsáhlá modernizace však nezachránila „té-čtyřky“ na dlouho. Jejich zásadní nevýhodou zůstává fakt, že nejde o nízkopodlažní vozidla, a tak jich dnes v provozu mnoho nepotkáme. Jezdí výhradně v třívozových soupravách T4D-C + T4D-C + B4D-C, a to na spojích, které jsou v jízdních řádech zvlášť označené jako nezajišťované nízkoopdlažním vozidlem. Před letními prázdninami 2009 tak „té-čtyřky“ jezdily pouze v pracovních dnech na polovině spojů linek 1 a 2 a na několika spojích meziměstské linky 5 (většinou jde ovšem o vložené vlaky končící již v Ammendorfu).

Jistě zajímavá etapa v historii zdejšího tramvajového vozového parku nastala na počátku 90. let. V roce 1990 totiž společnost HAVAG získala celkem 39 ojetých tramvají GT4 ze západoněmeckého Stuttgartu a Freiburgu. Tyto elegantní tramvaje zde jezdily v sólech i ve dvojicích až do roku 2002, kdy byla větší část prodána do Rumunska, zbytek sešrotován.

Dnes naprostou většinu vozového parku tramvají v Halle tvoří nízkopodlažní vozy. Jde zejména o šedesát tříčlánkových obousměrných vozů MGT6, dodávaných od roku 1992 do roku 2001. Novějším typem jsou pak tramvaje Bombardier Flexity Classic typu MGT-K. Jde o obousměrné dvojčlánkové vozy, které však mají kabinu řidiče pouze na jedné straně, zajímavá je také rozdílná délka článků, daná umístěním prostředního podvozku.

Přestože dříve jezdily tramvaje MGT-K v provozu i samostatně, nyní jsou na linky nasazovány výhradně ve dvojicích spřažené kratším článkem s čely bez kabiny k sobě. Naopak starší MGT6 bylo dříve možné vidět i ve dvojicích, dnes jezdí výhradně jako sólo vozy. Za zmínku jistě také stojí, že ve zdejší síti je možné i dnes najít několik konečných, na kterých se nenachází smyčka. V samotném Halle jde pouze o obratiště Götinger Bogen, kde se nacházejí dvě kusé koleje s ostrovním nástupištěm a křížovým kolejovým přejezdem. Zajímavá situace je pak u hlavního nádraží, kde lince 4 na obrat stačí pouhý kolejový přejezd v trati jinak pojížděné i dalšími linkami. Úvraťovou konečnou využívá i linka 15 v Merseburgu.

Kromě tramvají provozuje HAVAG na území města pochopitelně také mnoho autobusových linek. Tak jako byly do Halle těsně po pádu komunismu dodávány ojeté tramvaje GT4, objevily se zde i západoněmecké autobusy z druhé ruky. A podobně jako v případě tramvají se Halle nespokojilo jen s těmito vozy, a tak dnes již většinu vozového parku tvoří moderní nízkopodlažní autobusy, například typu Mercedes Citaro.

V Halle najdeme také S-Bahn, i když jde „pouze“ o klasické příměstské a městské vlaky jezdící v krátkém taktu (v případě zdejšího systému je nejkratší interval 30 minut). První linka vyjela již v roce 1969 v trase Hauptbahnhof – Trotha, dnes jezdí pod číslem S7 a z hlavního nádraží vede až do Nietlebenu na západě města. Od roku 2001 je doprava v Halle začleněna do integrovaného systému Mitteldeutscher Verkehrsverbund. Snad i tento fakt přispěl k tomu, že o tři roky později došlo ke spojení systémů S-Bahn v Lipsku a Halle do jedné sítě s pěti linkami. V Halle z nich najdeme pouze dvě, kromě již zmíněné S7 ještě S10, která město spojuje právě se sousedním Lipskem.

Odkazy a zdroje

» Městská doprava » Evropa » Halle an der Saale