Linz
Hlavním městem spolkové země Horní Rakousy je Linz s 185 800 obyvateli. Rozkládá se na obou březích řeky Dunaje, které jsou spojeny mostem s krásným pojmenováním z německé mytologie; most Nibelungů.
Původní Pöstlingbergbahn
V Linci je tramvajová síť o velice úzkém rozchodu 900 mm. Její páteř tvoří trať v severojižním směru, po níž jezdí linka 2 (Universität – solarCity). Od severu z konečné Universität s ní vede v souběhu linka 1, která se však u vozovny Kleinmünchen odpojuje a končí v Auwiesenu. Třetí a poslední linka systém doplňuje v centru; začíná na Hauptbahnhof a končí u jiného nádraží ve čtvrti Urfahr. Tam na ni až do roku 2008 navazovala trať Pöstlingbergbahn, historická tramvaj o rozchodu 1000 mm, šplhající se na poutní vrch nad městem (článek o ni je na samostatné stránce – viz odkaz).
Ještě před pěti lety vládly zdejšímu provozu především klasické tramvaje z Lohnerovy továrny v tří- a čtyřčlánkovém provedení spolu s menším počtem o něco novějších vozů z doby, kdy výrobce převzal kanadský Bombardier. Všechny tyto typy vozů měly leccos společného, ať už šlo například o dřevěné sedačky či „rozlamovací“ dveře s výřezy pro schod. Nejdříve z nich dojezdily tříčlánkové Lohnery; i ty čtyřčlánkové už dnes potkáme zřídka. Bombardiery oproti tomu dnes zajišťují provoz na lince 3 (místo tříčlánkových Lohnerů, které tu jezdívaly).
Dnes převzaly žezlo linecké dopravy moderní sedmičlánkové tramvaje Cityrunner (výrobce jejich typovou řadu nyní nazývá Flexity Outlook). Jedná se o vozy prakticky stejné koncepce jako škodovácké 13, 14 a 16T, ovšem jejich výrobce Bombardier je dokázal udělat 100% nízkopodlažní a také interiér je řešen o poznání lépe - i v o něco užší skříni.
Změn ovšem nedoznal jenom vozový park. I ve zdejší jednoduché síti byly v posledních letech budovány nové tratě; poslední prodloužení bylo z Hillerstraße do solarCity. Ovšem nejvýraznější novinkou bylo v srpnu 2004 otevření téměř dvoukilometrového podzemního úseku u hlavního nádraží. Trať byla zprovozněna v souvislosti s celkovou rekonstrukcí přednádražního prostoru, a přestavbou nádraží. Zatímco dříve trasa linek 1 a 2 nádraží míjela a to bylo obsluhováno jen odbočkou linky 3, nově jsou všechny linky vedeny novou tunelovou trasou v úseku Goethekreuzung - Herz-Jesu-Kirche (a staré trati v této oblasti byly zrušeny). Na nové trati se nachází tři zastávky; první z nich je Hauptbahnhof s přímou vazbou na halu hlavního nádraží. V podzemní smyčce je zde ukončena linka 3. Další zastávkou je Unionkreuzung, kde se trať vrací do své původní osy (ovšem stále pod zemí) a třetí je Herz-Jesu-Kirche, která se již nachází v otevřeném výkopu před rampou, kde se trať vrací na povrch. Následující fotografie ukazují jak původní stav tak novou podzemní trať.
Dalším druhem linecké kolejové dopravy je LILO (Linzer Lokalbahn). Jedná se o lehkou příměstskou železnici obsluhující některé obce v okolí města; v provozu jsou článkové elektrické jednotky od firmy Stadler (jim podobné jezdí například ve Vysokých Tatrách), provozovatelem je soukromý dopravce Stern & Hafferl. Ve městě je i trolejbusová síť tvořená dvěma dvojicemi linek, které mají velkou část trasy společnou a jejichž trasy jsou v centru propojeny pouze manipulačními úseky. Obsluhována je článkovými vozy Volvo. Páteřní síť elektrické dopravy je pak doplněna autobusovými linkami.
