Den otevřených dveří na stavbě metra IV.C1
Úsek IV.C1 čítá dvě zcela rozdílné stanice Kobylisy a Ládví, spojené povětšinou eliptickými dvoukolejnými tunely, které odstraní průvan ve stanicích při příjezdu vlaků. Obě stanice byly 22.11.2003 v rozestavěném stavu zpřístupněny veřejnosti.
Sestup do stanice Kobylisy byl pořadateli označen jako fyzicky náročný. A takový tedy skutečně byl. Nikoliv ale dík výšce, kterou bylo nutné překonat po stojících eskalátorech (kdo si jde vyřídit něco na úřad, podá podobný výkon), nýbrž kvůli tomu, že eskalátory byly pokryty oranžovými a bílými plstěnými látkami a na nich položena dřevěná prkna. Ta po plsti snadno klouzala, z čehož pocházelo hlavní riziko celého sestupu.
Stanice Kobylisy je první jednolodní ražená stanice v Praze. Nachází se ve značné hloubce pod povrchem (31,5m), jelikož metro nemůľe stoupat pod strmým trojským břehem tak prudce jako niveau terénu. Její dva vestibuly mají rozsáhlou síť podchodů a budou tak zajišťovat obsluhu velkého území.
Druhá ze stanic, Ládví, je také do značné míry jedinečně řešena. Místy má totiž pouze jednu řadu sloupů, a uprostřed vstup podobného uspořádání, jako na Pankráci. Stanice je hloubená a její podchod je napojen na stejnojmennou tramvajovou zastávku.
Co se průběhu akce týče, o stanici Kobylisy byl větší zájem (i přes varování pořadatelů), o čemž svědčí neuvěřitelně dlouhá fronta, která se na vstup do ní utvořila. Lidé museli procházet zadními ulicemi a stezičkami, aby se vůbec dostali na vzdálený konec fronty. Oběh návštěvníků byl samozřejmě řízen tak, že jeden z výstupů z podchodu západního vestibulu sloužil jako vstupní, druhý jako výstupní.
Ve stanici Ládví se zase nacházelo více lidí na nástupišti. Na konci stanice byla v kolejšti přistavena dřevěná plošina, ze které se dalo hledět do jedné z výhyben a na tlakový uzávěr. Na konci prosvítalo denní světlo. Plochy nástupišť obou stanic nebyly celé přístupné, část zabíraly různé stavebniny a nástroje. Stanice samozřejmě nemohly být dobře osvětleny (krom eskalátorového tunelu Kobylis), což ztěžovalo jak běžné vidění, tak i pořizování vizuálních záznamů.
