Den Haag

Den Haag, s necelým půlmilionem obyvatel třetí největší město Nizozemska, leží na pobřeží asi 20 kilometrů severně od Rotterdamu. Známý je patrně především jako sídlo mezinárodních soudních institucí, kromě nich zde ovšem sídlí také nizozemská královna, vláda a ministerstva či zahraniční ambasády (přestože hlavním městem státu je Amsterdam). Tvář města je velmi různorodá, kromě velkých paláců, kde sídlí zmíněné úřady, je centrum tvořeno směsicí starších staveb a moderních výškových budov, velká část města je tvořena nízkopodlažní bytovou zástavbou. Městská zástavba díky čtvrtím Scheveningen a Kijkduin sahá až k Severnímu moři, zejména první jmenovaná je se svými plážemi oblíbeným přímořským letoviskem.

Hromadnou dopravu zajišťuje především rozsáhlá tramvajová síť, která stejně jako v případě ostatních nizozemských provozů zasahuje i na území okolních měst. Ze všech tří tramvajových sítí v Nizozemsku (nepočítaje utrechtskou Sneltram) je ta haagská nejmenší, přesto je celková délka tratí přes 90 kilometrů. Navíc jsou její součástí ještě dvě tramvajové linky RandstadRail obsluhující sousední stotisícový Zoetermeer (o tomto systému, zahrnujícím také linku E rotterdamského metra, pojednává samostatný článek).

Historie tramvají v Haagu se začala psát v roce 1864, kdy zde zahájila provoz první nizozemská tramvajová linka, a to koňka spojující Den Haag a Scheveningen na pobřeží. Podobná situace se opakovala o patnáct let později, kdy na souběžné trati zahájila provoz také parní tramvaj, opět první v Nizozemsku. Parních tramvajových tratí vzniklo v Haagu a okolí několik, poslední vydržela až do roku 1932. Na parní provoz byla přestavěna i trať koňky do Delftu z roku 1866, jinak ovšem tratě vznikaly jako konkurence existující sítě pouličních drah. V roce 1890 pak na trase Den Haag – Scheveningen zahájila provoz první elektrická tramvaj v Nizozemsku, tehdy ještě bateriová. Od roku 1904 začala elektrifikace sítě koňky, dokončena byla o tři roky později.

V okolí Haagu vznikly také dva systémy příměstských elektrických drah elektrifikovaných stejnosměrným systémem s netypicky vysokým napětím 1200 V. Šlo jednak o tři takzvané předměstské linky (buitenlijnen) provozované haagským dopravním podnikem. Elektrifikací tratě parní (dříve koňské) tramvaje vznikla trať do Delftu s odbočnou linkou Rijswijk – Voorburg. Trať Haag – Wassenaar – Leiden naopak vznikla jako novostavba v letech 1923 – 1925. Pro odlišení od následující zmíněné sítě byly tyto tratě označovány jako Gele tram (Žlutá tramvaj).

Elektrifikací stejným napětím jako trať do Delftu se v roce 1924 dočkala také parní trať ze Scheveningenu do Voorburgu. Tento úsek se ovšem jako trať Leiden – Scheveningen stala součástí sítě tzv. Modré tramvaje (Blauwe tram), která zasahovala od Haagu až k Volendamu ležícímu asi 20 kilometrů severně od Amsterdamu. Tato síť, vlastněná více společnostmi a provozovaná na metrovém i normálním rozchodu, existovala až do roku 1961.

Šedesátá léta nepřežila ani severněji vedená trať Gele tram do Leidenu, naproti tomu trať do Delftu byla v roce 1965 přepnuta na standardních 600 V, byly sem nasazeny vozy PCC a již jako běžná součást zbylé sítě haagských tramvají existuje včetně odbočky do Voorburgu dodnes (dokonce se dočkala prodloužení).

Druhá světová válka zasáhla do života města především stavbou německého Atlantického valu a později také spojeneckým bombardováním. Obě akce znamenaly zničení rozsáhlých území města a samozřejmě také omezení provozu tramvají, kvůli výstavbě pevnostního systému byl například od zbytku sítě zcela odtržen Scheveningen. Na konci války byl tramvajový provoz zastaven kvůli nedostatku elektřiny zcela.

V roce 1949 se v Haagu objevují první tramvaje PCC typické americké konstrukce, od 50. let však také začíná rušení některých tramvajových tratí. V 70. letech se objevuje myšlenka přestavby sítě na lehké metro, která se realizace dočkala vlastně jen v roce 1976 v okolí zastávky Ternoot východně od hlavního nádraží. Od 70. let ovšem ustává rušení a naopak začíná prodlužování stávajících tramvajových tratích, zejména na předměstích. Rozšiřování sítě neustává ani dnes, jak dokazuje nová tangenciální trať linky 19, vedená z Delftu do Leidschendamu.

V roce 2007 se součástí haagské tramvajové sítě staly dvě linky RandstadRail, které nahradily jednak haagské tramvajové linky 3 a 6 a jednak převzaly obsluhu Zoetermeeru, dříve zajišťovanou železnicí. V rámci projektu RandstadRail se Haag dočkal také přestavby tramvajových tratí v okolí hlavního nádraží, jejíž součástí je i tunelový úsek dlouhý přibližně 1250 metrů, jehož součástí jsou dvě podzemní zastávky.

Dnes je v provozu 13 tramvajových linek, na které podnik HTM nasazuje výhradně tříčlánkové tramvaje GTL8 z první poloviny 80. let (výrobce La Brugeoise et Nivelles). Jedinými nízkopodlažními tramvajemi jsou tak tramvaje Alstom RegioCitadis, provozované na linkách 3 a 4 RandstadRail.

Přestože přestavby na síť lehkého metra se tramvaje nedočkaly, lze ve zdejší síti najít některé zajímavé rychlodrážní úseky, které obsahují i prvky ne zcela typické pro tramvajové tratě. Nepřehlédnutelný je zejména již zmíněný tramvajový tunel s navazujícím průjezdem skrz budovy u hlavního nádraží, kde se k tunelové trati připojuje odbočná větev z povrchu. Přilehlý uzel u stanice Den Haag Centraal je také pozoruhodný, neboť se zde mimoúrovňově kříží dvě tramvajové trati, v prostoru zastávek čtyřkolejné, bez zajímavosti není ani autobusové nádraží na střeše železničního. Z východní strany ještě navazuje tramvajová estakáda čtvrtí Beatrixkwartier s odbočkou RandstadRail. Zajímavá je i tramvajová trať rychlodrážního charakteru vedená souběžně se železnicí u nádraží Holandse Spoor, kde se mimo jiné nachází částečně mimoúrovňově řešená křižovatka. Mimoúrovňově je řešeno i rozbočení tratí linek 1 do Delftu a 15 do Nootdorpu. Díky provozu výhradně jednosměrných vozů jsou na všech konečných smyčky, jedinou výjimkou jsou tratě RandstadRail – obě linky vedou i v koncových úsecích v Haagu po tratích, kde nejsou v provozu ostatní tramvaje, na trati linky 3 do Loosduinen tak v závěrečném úseku tak můžeme nalést ostrovní nástupiště a úvraťovou konečnou. Jak je v nizozemských tramvajových systémech obvyklé, významné uzly jsou co do kolejového uspořádání řešeny poměrně velkoryse a zajímavě, u obou hlavních železničních nádraží (Centraal a Holandse Spoor) nalezneme čtyřkolejné zastávky, bez zajímavosti jistě není ani pětikolejná smyčka Scheveningen Noorderstrand.

Ačkoliv hlavní dopravní směry ve městě pokrývají tramvaje, provozuje dopravní podnik HTM také 11 autobusových linek, na něž nasazuje autobusy Den Oudsten Alliance City ve standardní i kloubové verzi.