Magdeburg

Magdeburg je hlavním městem spolkové země Sasko-Anhaltsko a se zhruba 230 tisíci obyvateli je také jejím druhým největším sídlem, jen o málo menším než Halle nad Sálou. Území dnešního města, položeného v rovinaté krajině především na levém břehu Labe, bylo osídleno již v pravěku. První písemná zmínka pochází z roku 805, v desátém století byl Magdeburk sídelním městem císaře Oty I. Od roku 1035 byl Magdeburk veletržním městem. Od 12. století trvaly rozpory mezi městem a místním arcibiskupem, které vyvrcholily v roce 1430 ozbrojenými střety; roku 1503 pak bylo arcibiskupské sídlo přeloženo do Halle. Za třicetileté války byl Magdeburg zcela zničen, pražský mír město přenechal Sasku. Roku 1680 připadlo město a celé vévodství Braniborsku, po napoleonských válkách na začátku 19. století se Magdeburg stává hlavním městem pruské provincie Sasko.

Za druhé světové války bylo město, a zejména jeho průmyslové závody, bombardováno spojeneckými letadly. Zničeno při tom bylo téměř celé historické centrum. Město po válce připadlo do sovětské okupační zóny a bylo postupně obnovováno; v jeho centru můžeme nalést stavby ve stylu socialistického realismu i pozdější panelové domy. Po znovusjednocení Německa se stal Magdeburg hlavním městem nově vytvořené spolkové země. To ovšem nezabránilo velkému odlivu obyvatel, typickému pro města bývalé NDR – za posledních 20 let se Magdeburg musel vyrovnat se ztrátou zhruba šedesáti tisíc obyvatel.

Pouliční dráha v koňském provozu se v Magdeburku poprvé rozjela v roce 1877, elektrický provoz byl zahájen v roce 1899. Síť se postupně rozvíjela, například v roce 1926 byl zahájen provoz na trati do Westerhüsenu, tehdy ještě samostatné obce jižně od města, kde se dnes nachází jedna z vozoven. V roce 1939 bylo dodáno šest moderních dvounápravových vozů (tzv. „Hechtwagen“)

Po válce začala obnova vozového parku tramvajemi z vagónek Lowa a Gotha, od roku 1969 pak vozy T4D a B4D z pražské ČKD-Tatra. Později sem byly dodávány také tramvaje T6A2 a B6A2 téhož výrobce.

První nízkopodlažní vůz se v Magdeburku objevil v roce 1994. Dnes již nízkopodlažní tramvaje NGT8D zajišťují většinu provozu na zdejších devíti linkách a soupravy vozů z pražského Smíchova tu potkáme jen výjimečně. Zato zde až do dnešních dnů vydržely oproti jiným německým městům jen velmi málo modernizované – zůstala jim například původní zrychlovačová výzbroj.

Narozdíl od jiných měst sem byly nové vozy dodávány pouze v třicetimetrové variantě, takže oproti třívozovým soupravám tatrováckých tramvají mají podstatně menší kapacitu. Přeplněné tramvaje zde sice ani tak prakticky nenajdeme, přesto zdejší dopravní podnik přišel se zajímavým řešením, jak s pomocí NGT8D vytvořit opět 45m soupravy. Z Berlína bylo odkoupeno dvacet vyřazených vlečných vozů B6A2mod, které by po úpravách měly být provozovány v soupravách s nízkopodlažními vozy a měly by tak nahradit vyřazené „grosszugy“.

Od roku 1974 je v Magdeburku v provozu také jedna linka S-Bahn vedená po hlavní železniční trati v severojižním směru a dlouhá zhruba čtyřicet kilometrů. V ostatních směrech ji doplňují další linky DB Regio. V provozu se zde setkáme s klasickými vratnými soupravami dvoupatrových vozů s lokomotivou 143 DB, případně s elektrickými jednotkami řady 425.