Berlin
Metro (U-Bahn)
V Berlíně se jak z politických, tak i geologických důvodů mohlo přikročit ke stavbě podzemní dráhy velice brzo, první část byla otevřena v roce 1902. To vedlo tak jako v jiných městech k tomu, že původní parametry přestaly vyhovavat, a tak vedle sebe od roku 1923 existují dva systémy. Po druhé světové válce došlo po rozdělnení města i k rozdělení podzemní dráhy. Obyvatelům východu sloužila část dnešní linky 2 a dnešní linka 5, na kterou je přestup na její konečné Alexanderplatz. Není známo, že by byly linky na východě nějak značeny. Linkové vedení v Západním Berlíně bylo velice podobné součansému, až na posun v číslování daný již řečeným rozdělením dnešní linky 2. Číslo 5 bylo vynecháno. Linky 6 a 8 projížděly pod Východním Berlínem bez zastavení. Linka 1 byla zkrácena o konečnou Warschauer Straße. Rozdělení města mělo zřejmě vliv na vedení dostavované linky 7, která se vyhýbá východní části. Mezi lety 1989 a 1991 byla ze stanice Gleisdreieck, která se nepoužívala kvůli rozdělení, vedena zkušební dráha s magnetickým pohonem. Její další dvě samostatné stanice se nacházely v místech, kde dnes doslova strmí zástavba kolem Potsdamer Platzu.
Co se obecných rysů berlínského metra týče, zmíněné dva systémy metra se líší především šířkou vozů, podle čehož jsou označovány jako úzký a široký profil. Oba jsou napájeny ze třetí kolejnice, ale zatímco u novějšího širokého prfilu sběrač smýká po spodní straně kolejnice (napájení je v podstatě shodné jako v Praze), sběrače vozů na úzkém profilu smýkají po vrchní straně kolejnice. Berlínské metro je vesměs mělce založeno a stanice i tunely jsou hloubené z povrchu. To vede ke snaze kopírovat uliční síť, stanice jsou velice často v oblouku, a na úzkém profilu s nižší maximální rychlostí jsou i ostřejší oblouky na trati. Mělké stanice předsatvují výhodu pro cestující z hlediska dostupnosti z povrchu, krom těch, které jsou v prvním poduličním patře a mají vestibuly uprostřed vozovky. Metro vede nejen pod zemí, část z původních tratí úzkého profilu v širším centru je vedena na mostě středem ulice nebo přes volné plochy, na okrajích města je běžné povrchové vedení.
U2, Alexanderplatz
U2, Gleisdreieck
U5, Alexanderplatz
U8, Kottbusser Tor
U8, Alexanderplatz
U2, Potsdamer platz
537, interiér
5014, interiér
Tramvaje
Autobusy
Rychlodráha (S-Bahn)
S-Bahn, městská rychlodráha, je systém přesné dopravy doplňující síť metra, který obsluhuje i okolí Berlína. Ve vnitřním Berlíně se síť S-Bahnu skládá ze tří základních částí, východozápadního průtahu, severojižního průtahu a okruhu. Zatímco severojižní průtah je veden pod zemí a jeho koncepce připomíná berlínské metro, okruh a východozápadní průtah jsou vedeny společným čtyřkolejným koridorem s normální železnici, mnohde na estakádách. Taková estakáda prochází i samotným středem města, a tak napříkald za okny světoznámého muzea Pergamon je možno spatřit vlaky všeho druhu. S-Bahn byl nejprve parní, ale charakter současných vozidel S-Bahnu jak systémem napájení (elektrifikace začala po zavedení širokého profilu metra), tak i kocepcí skříně a pohonu připomíná metro.
