Kusttram

V Belgii od poloviny 80. let 19. století postupně vznikla celostátní síť místních drah s rozchodem 1000 mm (v okolí Antverp původně 1067 mm) provozovaná podnikem NMBV/SNCV (Nationale Maatschappij van Buurtspoorwegen/Société nationale des chemins de fer vicinaux), která těsně po druhé světové válce dosáhla svého vrcholného rozsahu přes 4 800 km. Pouze část z této sítě byla elektrifikovaná (kolem 1 500 elektrifikovaných tratí v roce 1950), přesto ji lze mnohými charakteristikami zařadit spíše mezi systémy tramvajové než železniční.

Nešlo pochopitelně o zcela homogenní systém; hustější síť byla na více obydleném severu země, elektrifikované tratě se nacházely především v okolí velkých měst. Společná byla ale lehká stavba tratí, časté vedení v souběhu se silnicemi, ve vesnicích či městech pak bylo používáno klasické tramvajové vedení přímo v úrovni vozovky. Také vozidla byla blízká tramvajím, ač zde pochopitelně bylo větší zastoupení motorových vozů nezávislé trakce, původně parních, později motorových. Přestože mnohé tyto charakteristiky na pomezí železnice a tramvajové dopravy byly na konci 19. století společné i (zejména elektrickým) místním drahám v jiných zemích, lze do jisté míry říci, že v Belgii v první polovině 20. století existovala celostátní tramvajová síť.

Poválečný rozmach automobilismu a autobusové dopravy způsobil postupný úpadek sítě, do dnešní doby se tak zachoval pouhý zlomek původního rozsahu. Dosud existují městské sítě v Antverpách a Gentu, provozované dnes společností De Lijn, vlámským nástupnickým podnikem NMBV/SNCV. V těchto městech jezdily městské tramvaje (na rozdíl od Bruselu) na stejném rozchodu jako ty meziměstské a sdílely tak i některé tratě. Dalším městským provozem je Charleroi ve Valonsku, kde původně existovaly ambiciózní plány přestavby na lehké metro, realizované ovšem pouze částečně.

Dále existuje několik muzejních drah, a v neposlední řadě tzv. Kusttram (tedy Pobřežní tramvaj), téměř 70 km dlouhá trať propojující belgické pobřeží od francouzských až k nizozemským hranicím. Jedná se o jeden z úseků sítě NMVB/SNCV, který byl elektrifikovaný, a dnes je trať v celé délce dvoukolejná. Již zmíněný De Lijn, provozovatel veřejné dopravy ve Vlámsku a nástupce NMBV, tu provozuje jedinou linku, označovanou jako nejdelší tramvajová linka na světě.

Vozový park tvoří jednak starší tramvaje z produkce domácí La Brugeoise et Nivelles. Tyto jezdí v odlišné modifikaci také v Charleroi, v případě Kusttram došlo ovšem ke vložení středního nízkopodlažního článku. Dále zde lze potkat také nízkopodlažní tramvaje HermeLijn (výrobce Siemens/Bombardier), zapůjčené z Antverp či Gentu.