U-Bahn a S-Bahn ve Vídni
U-Bahn (tedy metro) ve Vídni je systém poměrně mladý, provoz byl zahájen v roce 1976. Jeho kořeny ovšem sahají mnohem dál, a to až do posledních let 19. století, kdy byly otevřeny první úseky sítě takzvané Stadtbahn. Jednalo se vlastně o železniční tratě určené výhradně pro městskou dopravu, zpočátku provozované v parní trakci. Nezaměnitelnou secesní tvář jim dal architekt Otto Wagner (velká část jeho staveb dosud slouží linkám U4 a U6).
V meziválečné době se většina sítě Stadtbahn dočkala elektrifikace (s výjimkou první otevřené linky, Vorortlinie, která je dnes součástí sítě S-Bahn). Od té doby zde jezdila vozidla tramvajového typu, dvounápravové motorové a vlečné vozy, často v poměrně dlouhých soupravách. Přestože k zahájení elektrického provozu došlo až v roce 1925, první soutěž byla vypsána již v roce 1903. Zůčastnila se jí i firma František Křižík, která vyrobila lokomotivu pro napájecí soustavu 2×1500 V =. Ve Vídni nějaký čas jezdila ve zkušebním provozu, ovšem po první světové válce přešla do majetku ČSD, kde po rekonstrukci jezdila jako E 225.001.
V šedesátých letech se ve Vídni začalo uvažovat o stavbě sítě klasického metra. Koncepce počítala jak se stavbou zcela nových linek U1 a U3, tak i s postupnou přeměnou sítě Stadtbahn. Jako první tak byl 8. 5. 1976 otevřen přestavěný úsek městské dráhy Heiligenstadt - Freidensbrücke, o necelé dva roky později jej následoval první úsek linky U1 Reumannplatz - Karlsplatz.
Další vývoj sledoval koncepci vytvořenou již na počátku výstavby. Dnešní síť tak má pět linek (U1-U6, přičemž označení U5 je neobsazeno) a téměř sto stanic. Pouze trasy U1 a U3, které se protínají v centru města na náměstí Stephansplatz, byly celé postaveny nově. Linky U4 a U6 vznikly přestavbou tratí Stadtbahn, v případě U4 došlo k úplné přestavbě na trať metra, o lince U6 bude psáno dále. Zvláštní případ je linka U2, která v centru města spolu s částí U4 tvoří okruh. Zčásti využívá původní podzemní trať tramvaje, což se projevuje určitými technickými omezeními (například snížená rychlost v některých úsecích).
Na všech linkách se nachází jak nadzemní, tak podzemní úseky. Architektura stanic je do značné míry unifikovaná, v podzemí jsou na nástupištích užívány bílé obklady s doplňky v barvě příslušné linky. Také nadzemní stanice a vestibuly využívají shodné prvky, i když jejich podoba se v průběhu let postupně mírně měnila. V úsecích, které využívají tratě Stadtbahn, nalezneme i původní Wagnerovy stavby.
U1, Kaisermühlen - VIC
U4, Meidling Hauptstraße
U4, Längengeldgasse
U4, Landstraße
U4, Schönbrunn
Karlsplatz
U1, Stephansplatz
U2, Volkstheater
U2, Praterstern
U3, Volkstheater
U3, Gasometer
Na linkách U-Bahn jsou od 70. let v provozu soupravy typu "U" s velmi osobitým designem. Tvoří je dvoudílné jednotky složené ze dvou shodných vozů. Každý vůz tak má kabinu řidiče, což umožnilo kromě standardních šestivozových souprav v mimošpičková období provoz i vlaků kratších. V roce 2000 byl dodán prototyp nové jednotky složené z čelních vozů typu V s kabinou řidiče, vložené díly nesou označení "v". Narozdíl od starších vozů tvoří typ V/v ucelené šestivozové jednotky, jejichž jednotlivé články jsou spojené měchy a jež jsou v interiéru plně průchozí. Sériové vozy začaly být dodávány od roku 2006.
Linka U6
Linka U6 se od ostatních tras metra v mnohém odlišuje. Podobně jako linka U4 využívá původní trať Stadtbahn, v tomto případě vedenou po viaduktech třídou Gürtel. Na pozdějších prodlouženích, ale také v místě přestupního uzlu Westbahnhof, se nacházejí i podzemní úseky. Tato trať se ovšem dočkala rekonstrukce později než dnešní U4 (na přelomu 80. a 90. let 20. století) a pro přílšnou náročnost zde nedošlo k tak zásadní přestavbě a úpravám pro provoz vozidel metra. Zůstalo zachováno napájení z troleje a i nástupiště zůstala v původní výšce.
Proto zde také nalezneme zcela jiný vozový park než ve zbylé síti metra. Původně sem byly dodány dvoučlánkové motorové vozy typu E6, blízké tramvajím typu E2, a s nimi i vlečné vozy c6 (taktéž dvoučlánkové). Od roku 1995 byly dodávány nové tříčlánkové nízkopodlažní vozy typu T. Ty jsou provozovány jednak ve čtyřvozových soupravách, vždy jeden vůz je ale řazen i uprostřed každé soupravy původních E6/c6. V současné době je vozový park linky U6 modernizován upraveným typem T1, jehož dodávky by měly do roku 2009 nahradit všechny zbývající staré vozy.
U6, Spittelau
U6, Längenfeldgasse
U6, Westbahnhof
U6, Nußdorfer Straße
U6, Handelskai
4908, interiér
4908, ovládací panel
U6, Josefstädter Straße
U6, Michelbeuern - AKH
S-Bahn
První S-Bahn v Rakousku zahájila provoz v roce 1962. Hustá síť železničních tratí vídeňského železničního uzlu umožnila vytvořit síť linek, která na území města spolu s metrem tvoří páteř hromadné dopravy. Naprostá většina linek zajíždí i mimo území města a obsluhuje rozsáhlou příměstskou oblast, přičemž intervaly se pohybují většinou v rozmezí půl hodiny a hodiny (v centru při souběhu více linek jsou samozřejmě mnohem kratší). Vídeňská S-Bahn využívá klasické železniční tratě, ale také několik podzemních úseků s provozem výhradně městských vlaků. Na osobních vlacích Rakouských drah se v okolí Vídně setkáme především s tradičními jednotkami řady 4020, ale stále častěji také s novými Talenty.
