Vídeňské tramvaje
Vídeňská tramvajová síť patří s přibližně půldruhou stovkou kilometrů k jedněm z nejrozsáhlejších a nejhustších v Evropě. Zdejší provoz vznikl jako první v Rakousko-Uhersku již v roce 1865 (rok poté vyjely první tramvaje i v Budapešti). Před elektrifikací zde jezdily nejprve vozy koňské a později i parní dráhy. Dnes sice tramvajová doprava stojí ve stínu metra jako páteřního systému a nejedna trať byla zrušena, ale přesto stále tramvaje obsluhují velkou část města.
Srovnáme-li vídeňské tramvaje s většinou českých provozů, objevíme mnohé odlišnosti. Nejvýraznějším rozdílem je organizace linkového vedení. Ve Vídni po naprosté většině tratí jezdí pouze jedna linka. Je to částečně dáno historicky, neboť i u nás v počátcích tramvajového provozu často linkové vedení odpovídalo stavebnímu členění tratí. Podobný systém provozu dodnes existuje také například v Budapešti. Čísla linek nejsou nahodilá, ale dodržují systém, který stanovuje tři základní skupiny linek. Tangenty a okružní linky mají čísla od 1 do 20, linky diametrální jsou označovány dokonce písmeny. Číselná řada 21 až 82 je vyhrazena pro nejpočetnější radiální linky, číslované v kladném směru počínaje teprve nedávno zrušenou linkou 21 v oblasti Prátru.
Takovýto systém výrazně ovlivňuje i stavební podobu tratí. Především ve Vídni nalezneme velké množství smyček, a to i (respektive hlavně) v centru města. V místech, kde se stýkají dvě či více tratí, tak často vznikají složité kolejové útvary, například mezi nádražím Westbahnhof a zastávkou Burggasse-Stadthalle v západní části města nalezneme pět smyček prakticky těsně na sebe navazujících. Opačným extrémem jsou místa, kde se pouze kříží dvě trati bez nutnosti ukončení linky. Často jsou řešeny prostým křížením případně doplněným jedním manipulačním obloukem.
Cestující se v situaci, kdy linky z velké části sledují stavební tratě, nezřídka nevyhne četným přestupům. Proto je snaha, aby přestupní vzdálenosti byly co nejmenší. Zejména na Ringstraße jsou časté přestupy hrana-hrana mezi konečnou radiální linky a vnější kolejí okruhu kolem centra města. A například na již zmíněném uzlu Westbahnhof jsou tramvajové zastávky uspořádány tak, že ze čtyř stran obklopují vestibul metra.
Stejný systém linkového vedení funguje ve Vídni už mnoho desetiletí, přesto se v poslední době objevují snahy po jeho úpravách. Zásadní změna čeká dopravu především v centru města od října 2008. Linky 1 a 2, které dosud jako okružní jezdily po Ringstraße v kladném, respektive záporném směru, budou nově vedeny jako diametrální a nahradí i dosavadní linky J a N. Z číslem označených linek tak zbydou už jen dvě poslední, a to D a O.
Bez zajímavosti není ani vozový park. K označování typových řad motorových vozů používá vídeňský dopravní podnik velká písmena, vlečným vozům náleží písmena malá (obojí případně doplněné číslem). Některá (například A) byla v průběhu historie obsazena několika různými typy. Od 60. let, kdy začal být dodáván typ E, respektive dodnes provozovaný E1 spolu s příslušnými vlečnými vozy (c3, c4), jsou v provozu dvoučlánkové motorové vozy, na většině linek doplněné čtyřnápravovými vlečnými vozy. Ve stejném duchu pak probíhaly i pozdější dodávky E2/c5 v letech 1978 - 1990. V roce 1995 se Vídeň dočkala i nízkopodlažních tramvají, a sice typu ULF (Ultra Low Floor) z továrny Siemens. Jedná se o 100% nízkopodlažní vozy zvláštní koncepce, kdy klasické podvozky jsou nahrazeny jednotlivými koly umístěnými v rámech kloubů. Toto řešení umožnilo vytvořit tramvaj s nejnižší podlahou na světě, často se ovšem hovoří také o nejdražší tramvaji vůbec. Tyto vozy najdeme pouze v hlavním městě Rakouska, a to v pěti- či sedmičlánkové verzi.
4471, Schloß Schönbrunn
4547, Karlsplatz
4511, interiér
4052, Südbahnhof
1482, interiér
63, Parlament
633, Zentralfriedhof 2. Tor
617, Gusshausstraße
Typ B, interiér
V souvislosti s tramvajovou dopravou ve Vídni nelze nezmínit podpovrchové úseky, takzvané "premetro". Ještě před vznikem systému klasického metra vznikly v širším centru města dva tramvajové tunely vedené v tangenciálních směrech. Jeden byl v šedesátých letech využit k přestavbě na linku metra U2, druhý je však v provozu dodnes. Nachází se na trase linky 18, která spojuje obě nejdůležitější nádraží (Südbahnhof a Westbahnhof). V podzemí leží kromě šesti zastávek i dvě křižovatky, a tak tudy jezdí ještě tři další linky a navíc i tramvaje Badner Bahn.
Wiener Lokalbahnen
Kromě sítě klasických tramvají vychází z Vídně ještě meziměstská tramvajová trať dlouhá asi třicet kilometrů, která hlavní město spojuje s jižněji položeným městem Baden. Provozuje ji, na rozdíl od ostatních tramvajových linek, společnost Wiener Lokalbahnen (která kromě této tratě provozuje i autobusovou dopravu a vlastní také například několik lokomotiv Taurus). Jedná se vlastně o jednu z mnoha rakouských drah na pomezí železniční a tramvajové dopravy, proti ostatním má však mnohem blíže k pouliční dráze. První kilometry od výchozí zastávky u vídeňské opery dokonce vede po stejných tratích jako městské tramvajové linky a projíždí i podzemní úsek na Margaretengürtel.
