Gmunden
Okresní město Gmunden leží při severním břehu jezera Traunsee v oblasti takzvané Solné komory ve spolkové zemi Horní Rakousy. Má zhruba 13 000 obyvatel. Nejstarší známé lidské osídlení v místě se datuje do pátého století, opevněné sídlo je známo asi devět set let. Být zván městem má Gmunden nárok od roku 1278, kostel získal až v roce 1300. Po celá staletí těžil z obchodu se solí, jeho výnosy ale zhoršovaly mnohé války. V devatenáctém století se Gmunden stal vyhledávaným místem odpočinku a vyrostla zde řada krásných letních vil. V současnosti město žije především z památkové a lázeňské turistiky. Ke zdejším významným podnikům patří keramický závod, cementárna, a v neposlední řadě firma Stern und Hafferl, která provozuje autobusy a řadu unikátních železničních tratí, a spadá pod ní také cestovní kancelář Stern Reisen.
Co se dopravy týče, Gmundenem jednak prochází dráha Salzkammergutbahn, dnes elektrifikovaná trať 170 Rakouských spolkových drah. V nedalekém Attnang-Puchheimu je napojena na Westbahn, jednu z nejdůležitějších tratí v Rakousku. Mnohem blíže centru Gmundenu, přímo na břehu jezera leží nádraží Seebahnhof, kde končí úzkorozchodná elektrická dráha z Vorchdorf-Eggenbergu, a také místní dráha Lambach – Gmunden o normálním rozchodu, která je bez osobního provozu. Jediná tramvajová linka G spojuje centrum s nádražím ÖBB. Trať je jednokolejná a všechny zastávky jsou na jedné straně kolejí, takže i vozy mají dveře pouze na jedné straně, i když jsou obousměrné. Rozchod kolejí je 1000 mm, na trati je stoupání až 10 %. K normálnímu provozu „sítě“ stačí jeden vůz, ve špičce jsou potřeba dva. V zastávkách Tennisplatz a Gmundner Keramik jsou výhybny. Maličká vozovna mezi zastávkami Gmundner Keramik a Rosenkranz skýtá místo pro tři čtyřnápravová vozidla určená ke službě a dva menší historické vozy.
Dráha byla otevřena 13. srpna 1894 pod názvem Elektrická místní dráha Gmunden, jako tramvaj je koncesována od „anšlusu“ v roce 1938. Projekt pod vedením inženýra Josefa Sterna řešil dva problémy města; zřízení elektrárny a spojení s nádražím, které bylo kvůli nejasnému postoji města při stavbě dráhy umístěno nevhodně. Plánována byla řada odboček a prodloužení; do obce Altmünster, k pivovaru a k přádelně. Nic z toho se nestihlo uskutečnit, a pak byl provoz tramvají postižen světovou válkou, poválečnou krizí a také světovou hospodářskou krizí, pouze s výjimkou několika málo let, kdy přeprava osob i zboží vzrůstala. Po druhé světové válce byla trať renovována a v šedesátých letech zakoupeny čtyřosé vozy, které jezdí dodnes. V roce 1975 byl uzavřen úsek na Rathausplatz, a linka ukončena na vedlejším náměstí Franz-Josef-Platz, čímž délka trati klesla z 2543 metrů na 2315. V dalším desetiletí se vážně uvažovalo o úplném zrušení provozu. Na návrh starosty Hermanna však vznikl spolek, kterému se podařilo oživit zájem. V roce 2003 byly podniknuty zkušební jízdy s tramvají Combino zapůjčenou z Nordhausenu.
Od roku 2004 probíhaly modernizační práce. V tomto roce byl za kompletní uzavírky přestavěn úsek v ulici Kuferzeile, a také byla zrušena výhybna před vozovnou a přesunuta do zastávky Gmundner keramik. Další práce se týkaly zabezpečení a odhlučnění. Světla varují řidiče před příjezdem tramvaje. V roce 2007 byl modernizován úsek na Esplanadě s využitím pružného uložení trati. V první polovině roku 2008 byly renovovány zastávka Rosenkranz a výhybna Tennisplatz a do provuzu byla dána nová měnírna.
V září a v říjnu 2008 probíhaly zkušební jízdy nízkopodlažní tramvaje Cityrunner zapůjčené z Insbrucku. Pokud by však mělo dojít k nákupu takového vozidla, o čemž se stále uvažuje, stejně jako o obnově úseku na Rathausplatz, či prodloužení trati na nádraží Seebahnhof a propojení s Traunssebahn, musela by být zřízena další vozovna, protože ta současná rozměrově nedostačuje. Podle výsledků expertízy je průjezd tramvaje branou a přes historický most možný, ale zdali se přikročí k realizaci je nejasné.
