Boston
Čtyřmilionový Boston je hlavním a největším městem amerického státu Massachussets. Leží na severovýchodě Spojených států na pobřeží Atlantského oceánu asi 200 km od New York City. Jedná se o jedno z nejstarších měst v USA s velkým kulturním významem. Sousední Cambridge, s Bostonem propojený souvislou zástavbou, je domovem známých univerzit Harvard a Massachussets Institute of Technology.
S městem Cambridge souvisí také fakt, že Boston lze označit za město s nejstarším dosud existujícím provozem pouliční dráhy na světě – a to díky Cambridge Railway, která již v roce 1856 spojila Harvard Square s Bostonem.
Dnes je ve městě kromě dosud existujících tramvají (v centru vedených v podzemí) v provozu také metro. Podnik MBTA (Massachussets Bay Transport Authority) provozuje dále dva trolejbusové systémy, jeden v Bostonu a druhý v Cambridge, a rozsáhlou síť příměstské železnice.
Orange Line, Blue Line, Red Line
Metro je v provozu na čtyřech linkách, z nichž každá má odlišnou historii. Nejstarší podzemní drahou v Bostonu byl jeden z úseků dnešní Green Line. Ta je ovšem jako pozůstatek bývalého tramvajového systému popsána v následujícím oddíle.
Nejstarší z tras „těžkého“ metra je dnešní Orange Line. Ta zahájila provoz jako hlavní trať společnosti Boston Elevated Railway v roce 1901. Přes centrum tehdy vedla ve dvou větvích. Západněji vedená tunelová trasa je v provozu dodnes, naproti tomu nadzemní Atlantic Avenue Elevated byla zrušena v roce 1938. V její trase dnes vede dálnice I-93 („Central Artery“) centrem Bostonu (taktéž nadzemně, až do počátku 21. století, kdy byl dokončen projekt „Big Dig“).
S dálnicí je spjatý také osud jižní části Orange Line do Forest Hills, otevřené v roce 1909. V sedmdesátých letech byl připraven koridor pro prodloužení dálnice I-95 od jihu do centra Bostonu. Kvůli protestům místních se ale nakonec stavba nikdy nedostala dále než k demolicím domů v plánované trase. Nakonec byla do připraveného koridoru přeložena jednak železniční trať společnosti Amtrak a v souběhu s ní také nová trasa Orange Line do Forest Hills. V roce 1987 tak byla zrušena také původní nadzemní trasa na tuto konečnou.
První psek druhé trasy, Blue Line, byl původně postaven jako tramvajový tunel spojující centrum Bostonu s místem, kde se dnes nachází letiště Boston Logan International Airport. Trať zde vedla pod ústím řeky Charles River do Atlantského oceánu. V roce 1925 byl tento podzemní úsek přestavěn pro provoz vozů metra s vysokou nástupní hranou. V 50. letech pak byla tato linka prodloužena v trase zrušené úzkorozchodné železnice Boston, Revere Beach and Lynn Railroad. Zvláštností této trasy je používání dvojího způsobu napájení – zatímco v tunelu je proud sbírán z třetí kolejnice, ve východním povrchovém úseku je použito trolejové vedení.
Red Line zahájila provoz v roce 1912, a to nejprve mezi Harvardem v Cambridge a Park Street v Bostonu. V letech 1915 a 1916 byla trasa prodloužena tunelem pod centrem Bostonu k South Station. Postupně byla i tato linka prodloužena na obou koncích; jižním směrem převážně povrchově podél železniční trati. Na větev do Ashmontu od roku 1929 navazuje tramvajová rychlodráha Ashmont – Mattapan High Speed Line.
Green Line
Od roku 1856, kdy zahájila provoz Cambridge Railway, v Bostonu postupně vznikla hustá tramvajová síť. Koncem století bylo zatížení zdejší pouliční dráhy tak vysoké, že tu v roce 1897 vznikl první tunel podzemní dráhy v Severní Americe – Tremont Street Subway – aby ulevil přetíženým tratím v centru města.
Centrální tunel byl od svého vzniku několikrát prodloužen, naposledy v roce 2004, kdy byl původně nadzemní úsek Green Line u severního nádraží (North Station) nahrazen podzemní tratí. Jinak tomu bylo se zbytkem původně rozsáhlé tramvajové sítě – tak jako v jiných amerických městech, i v Bostonu začala být již od 30. let 20. století nahrazována trolejbusy a autobusy. Díky centrálnímu tunelovému úseku, který nabízel rychlejší cestování centrem města, však tramvaje z bostonských ulic nezmizely úplně. Několik navazujících tratí zůstalo zachováno a dnes jsou v souladu se značením ostatních tras metra souhrnně označovány jako Green Line.
Dnes Green Line na východním konci překonává po mostě řeku Charles River a končí blízko centra města (plánuje se ovšem prodloužení severním směrem). Na západě se naopak z tunelu větví do čtyř směrů, na vozidlech a jízdních řádech rozlišovaných jako linky B, C, D a E. Zatímco tři z nich jsou původní tramvajové tratě, linka D do Riverside vede v trase bývalé příměstské železnice, která byla přestavěn a a začleněna do systému Green Line v roce 1959 – narozdíl od ostatních větví je teda vedena zcela odděleně od ostatních komunikací.
Provoz je dnes zajišťován jednak staršími dvoučlánkovými tramvajemi Kinki-Sharyo, dodávanými na konci 80. let a v roce 1997, a také nízkopodlažními tramvajemi od AnsaldoBreda. Oba typy jsou provozovány sólo i ve dvojicích, a to i smíšených.
3653, Boston University East
3697, Washington Street
3665, Hawes Street
3812, Fairbanks Street
3692, Beaconsfield
3700, Riverway
3692, Park Street
3714, Copley
Kenmore
3845, Reservoir
Ashmont – Mattapan High Speed Line
Vedle Green Line, která je pozůstatkem původní městské sítě, existuje v Bostonu ještě jeden tramvajový provoz. Jedná se o čtyřkilometrový úsek od konečné červené linky metra Ashmont do Mattapanu. Tato trať byla otevřena v roce 1929 v trase o dva roky dříve zrušené železnice. Úvahy o prodloužení již tehdy existující trasy metra z Ashmontu do Mattapanu byly patrně pro ekonomickou nerentabilitu zavrženy, a tak byla místo toho postavena rychlodrážní tramvajová trať, na metro navazující. Odtud také pochází označení High Speed Line, poukazující na odlišný charakter od běžných tramvajových tratí vedených městskými ulicemi.
Tak jako jinde, i v Bostonu byly samozřejmě v provozu klasické tramvaje PCC. Zatímco však z Green Line zmizely již v 80. letech, na trati Ashmont – Mattapan jezdí dodnes. Jde tak jedno z posledních míst v USA, kde lze tato vozidla v pravidelném provozu spatřit. Navíc se zde jedná o plnohodnotnou součást MHD, nikoliv o historický provoz. V současné době provozovaná vozidla pocházejí ze 40. let 20. století, jsou ovšem podstatně modernizovaná, z pohledu cestujících například dosazením klimatizace.
Příměstská železnice
Důležitou součástí dopravy v Bostonu a okolí je příměstská železnice. Je provozována stejnou společností jako linky městské dopravy v Bostonu, tedy MBTA. V provozu najdeme vratné soupravy jedno- i dvoupodlažních osobních vozů, tažené dieslovými lokomotivami. Všechny trasy končí v centru Bostonu, a to na jednom ze dvou nádraží – North Station a South Station. V rámci barevného odlišování dopravních prostředků různými barvami patří příměstské železnici barva fialová.
Silver Line a autobusy
Vedle autobusů najdeme v Bostonu od roku 1936 i trolejbusy. Zdejší trolejbusová síť dosáhla vrcholu v 50. letech, do dnešních dnů se dochovaly čtyři linky obsluhující oblast Cambridge. Všechny linky končí na Harvard Square, kde se u stanice červené linky metra nachází dvojpodlažní autobusový tunel (s trolejbusovým provozem), usnadňující přestup mezi oběma dopravními prostředky.
Od roku 2004 existuje v Bostonu ještě jeden trolejbusový systém. Již v roce 2002 byl zahájen provoz autobusů po vyhrazených jízdních pruzích ve Washington Street mezi Dudley Square a centrem Bostonu. Trasa, do jisté míry nahrazující původní trasování jižní části trasy metra Orange Line (přeložené v roce 1987 do nového koridoru), dostala z marketingových důvodů označení Silver Line.
O dva roky později vznikl trolejbusový tunel od South Station přes Courthouse k World Trade Center, ústící na povrch v zastávce Silver Line Way. Tento tunel je využívaný linkami SL1 (na letiště) a SL2 (obsluhující přístavní oblast) a jako „rychlá autobusová doprava“ je také začleněn do sítě Silver Line. V tunelu je trolejové vedení, které ovšem končí v zastávce Silver Line Way. Linka SL4 totiž cestou na letiště využívá tunel dálnice I-90, a na dálnicích není trolejové vedení povoleno. Provoz je zajišťován článkovými duobusy Neoplan.
